6.2. Sbohem ČR

Jdeme na to!! Během letu směr Praha-Zurych ještě pokukujeme po zasněžených vrcholcích pod námi, natěšení na teplo, za kterým máme namířeno. Cesta byla velmi rychlá a příjemná a po hodince letu už klesáme nad švýcarskými hranicemi. Teď nás čeká nejdelší let naší cesty – desetihodinový přelet směr Tokio. Jak se dalo očekávat, putování bylo úmorné a my naprosto vyřízení, ale jakmile se kolem nás začala ozývat Japonština, byli jsme okamžitě zpět na nohou, natěšeni na nová dobrodružství.

IMG_20190206_075012  IMG_20190314_121454

Letiště Václava Havla Praha a pohled z letadla

 

7.2. Tokio

Začíná závod s časem. Naše další letadlo směr Nový Zéland odlétá za nějakých dvanáct hodin, takže máme co dělat, abychom se stihli dopravit do centra Tokia a užít si trochu ze zdejší kultury. Rychle sháníme nějaké jeny (samozřejmě jsme nebyli připraveni) a při přepočítávání měny na letišti zjišťujeme, že označování této země, jako jedné z nejdražších na světě vůbec není na místě. Ceny spousty služeb a výrobků jsou tady mnohdy nižší než návštěva jiných evropských zemí, což je pro nás příjemné zjištění. Jde se na vlak, ve kterém jsme, jak si záhy všímáme, jediní Evropané. Považujeme to za úspěch, že k cestování využíváme stejnou dopravu jako místní obyvatelé a vyhneme se tak davům turistů. Vystupujeme ve čtvrti  Asakusa, s nejpopulárnějším buddhistickým chrámem ve městě a řadou obchůdku s místními suvenýry. Nejprve se kocháme výhledy na vysokánský Tokio Sky Tree (634 metrů vysoká věž) a poté pěšky brázdíme rušné ulice směrem k historické části s chrámy. Jsme fascinováni neuvěřitelným prolínáním původní kultury s moderní – na ulici vidíme nejmodernější nablýskaná auta a mezi nimi v sandálkách pobíhající rikšy, jak s naloženým vozíkem jednoho až dvou turistů za zády ne jdou, ale opravdu běží v hustém provozu mezi auty.

YIAC0822  IMG_20190207_145556 

Pod Tokio Sky Tree                                            

Rikša brázdící ulice

 

Na chodníku se sem tam míjíme s krásnými japonskými dívkami převlečenými za gejšy. Pravých gejš je v dnešní době bohužel málo, a pokud jsou, tak je určitě nepotkáte jen tak na ulici. Přicházíme k červené bráně Kaminarimon, zdobené obrovskými lampiony a kamennými démony Oni, kteří mají chrám Sensoji hlídat před nezvanými hosty a vstupujeme do nejživější části čtvrti. K posvátným stavbám proplouváme uličkou Nakamise-dóri, dlouhou asi 400 metrů a plnou malých stánečků s obchůdky. Velice těžko odoláváme lákavě vyhlížejícím suvenýrům a tradičním výrobkům, jako jsou kimona, vějíře, vyřezávané hřebeny, masky, origami, prapodivně vyhlížející hudební nástroje, všelijaké hračky a spousta dalších předmětů, o nichž nemáme ponětí, k čemu slouží. Ještě lákavější jsou ale místí japonské speciality, jejichž vůně se nese celou ulicí. Ze strachu z neznámého ale odoláváme. Konečně vstupujeme do chrámového komplexu Sensoji. V prvních minutách jen stojíme, koukáme kolem sebe a s otevřenou pusou obdivujeme úžasnou architekturu. Po chvíli procházení se kolem neodolám a ochutnávám místní točenou zmrzlinu s jedovatě zelenou barvou, je totiž ze zeleného čaje Matcha Tea – doporučuji, byla výborná.

YIAC0859  IMG_20190207_145934

Ulička Nakamise plná nejrůznějších krámků

Moje nadšení z Matcha zmrzliny 

 

Ještě chvíli se motáme mezi chámy a poté se ztrácíme v jedné z vedlejších uliček najít něco dobrého k obědu. Pro mě jednoznačná volba, dala jsem si za cíl ochutnat tradiční japonský Raamen (bohatá nudlová polévka s masem, vejcem a spoustou dalších dobrot) a po chvíli pátrání už sedíme v zapadlém krámku a spolu s několika místními srkáme vynikající pokrm. Po cestě na vlak se ještě kocháme výhledem na řeku Sumida a její krásné nábřeží. Během jízdy na letiště vstřebáváme obrovské množství krásných zážitků, které jsme během několika hodin získali. Japonsko odjakživa patřilo k mým vysněným destinacím a musím uznat, že tahle krátká obhlídka hlavního metropole naprosto předčila má očekávání. Čas letí bleskurychle a za nedlouho nasedáme do letadla směr Auckland – naše cílová destinace.

IMG_20190207_145627  IMG_20190207_145952

Japonské dívky převlečené za gejšy před branou Kaminarimon

Five Storied Pagoda of Kan’ei-ji - pětipatrá pagoda chrámu Sensoji

 

8.2. Auckland

Pár letištních kontrol na imigračním, biosecurity a už stojíme před obří sochou trpaslíka z Pána Prstenů s nápisem „Zapůjčeno ze Středozemě“ a sotva se nám chce uvěřit, že už jsme opravdu tady! Původní plán, rychle se ubytovat v rezervovaném bydlení přes Airbnb a vyrazit obdivovat krásy Aucklandu nám trochu nevyšel, když jsme naprosto vyřízení padli do postele kolem druhé odpoledne a totálně vytuhli až do dalšího dne ráno.

IMG_20190208_100917  IMG_20190209_113742

Trpaslík za Středozemě nás vítá hned na letišti

První prcházka ulicemi Aucklandu

 

9.2. Město koloběžek a kaváren, Mount Eden a nádherný západ slunce

Vyspaní do růžova, ale stále napůl omámení posunem času o dvanáct hodin, se natěšení vydáváme do středu velkoměsta. Okouzleni neuvěřitelným množstvím útulných kaváren, vysokánskou věží  Sky Tower, kolem projíždějících turistů na koloběžkách a výhledem na obří přístav největšího města téhle země zjišťujeme, že jsme po městě našlapali necelých třicet tisíc kroků.

IMG_20190209_114645 IMG_20190209_124945 IMG_20190209_171819

Sky Tower

Přístav v Aucklandu

Relax na pláži kousek od Auckland Harbour Bridge

 

Aby toho nebylo málo, vydáváme se ještě skouknout západ slunce z Mount Eden – zeleného kopečku sopečného původu, jehož střed se po poslední erupci propadl dovnitř a vytváří tak uhromnou "mísu". Jsme klukům, u kterých jsme ubytovaní, moc vděční za doporučení tohoto místa. Výhledy z vrcholku na celé město nás uchvátily, a jako bonus jsme se hned o něco lépe orientovali po okolí, když jsme ho naráz měli celé jako na dlani.

YIAC0951 YIAC0961 IMG_20190210_080407

Propadlý kráter sopky Mount Eden

Výhledy na město z vrcholku

 IMG_20190210_080158  IMG_20190210_080605

Mount Eden a západ slunce za Aucklandem

 

10.2. One Tree Hill

Dnešní výletní cílová destinace je trošku dál, než včerejší Mount Eden. Vrcholek One Tree Hill, obklopený Cornwall Parkem se spoustou volně pobíhajících oveček nás moc lákal. Na posilněnou se po cestě zastavujeme, jak jinak, než v jedné z místních kouzelných kaváren. Cesta městem je úmorná, ale naštěstí utíká rychle, a už se škrábeme parkem nahoru na vrchol, z něhož se má naskytnout 360 stupňový výhled na celé okolí. Naše dětská radost z všudypřítomných bečících oveček, které jsme míjeli, je pro nás ovcomily nepopsatelná.

IMG_20190210_183611  YIAC0005

Cornwall Park a ovce všude!

 

Při pohledech dolů na centrum města se nám nechce věřit, že se opravdu díváme na největší velkoměsto téhle země. Vždyť se to všude jen zelenalo stromy, žádná betonová sídliště jako u nás! Po cestě dolů, za veselého cinkání zvonečků oveček, ale zjišťujeme, že výlet se nám přecejen trošku protáhl a stehenní svalstvo s námi přestává kamarádit. Naštěstí se Koňas vytasí s velmi šikovnou aplikací LimeS, která nám ukáže GPS souřadnice nejbližších volných elektrických koloběžek a velmi příjemně a zábavně usnadní návrat domů. Prohánět se po chodnících centrem Aucklandu dvaceti kilometrovou rychlostí, bez sebemenší námahy je boží!

IMG_20190210_184132  YIAC0998

YIAC0985  YIAC0987

One Tree Hill a neskutečné výhledy po okolí

 

11.2. Výlet do Papakura

Jelikož se nám v předchozích dnech nezadařilo vytvořit bankovní účet v žádné z poboček v Aucklandu, jsme nuceni udělat si výlet do asi třicet kilometrů vzdáleného městečka Papakura. Bylo zde jediné volné místo pro sjednání schůzky. Po hodině cesty vlakem a hodině debatování v bance se konečně stáváme hrdými majiteli novozélandských bankovních účtů a otevírá se nám tak cesta k zažádání o IRD číslo. Získání tohoto registračního čísla je bezpodmínečně nutné pro ucházení se o jakoukoliv práci na Zélandu. Takže už nás dělí jen krůček od možnosti hledat si práci v zemi stříbrné kapradiny. A jelikož se naskytla možnost přesunu do dalšího města za dlouhodobějším ubytováním a možná i prací, objednáváme na zítra autobus směr Tauranga.

IMG_20190209_115707  IMG_20190209_144442

Loučíme se s Aucklandem

 

12.2. Příjezd do úchvatné Taurangy a děsné ubytování

Po asi čtyř hodinové cestě hrůzy v autobusu jsem i já, která má hrůzu z turbulencí v letadle, uznala, že tahle horská dráha na neuvěřitelně kopcovitém terénu byla mnohem horší. Chuť mi ale spravil pohled na sluncem zalitý záliv obklopující krásné přístavní město Tauranga. Na první pohled mě uchvátila, především díky vyhlídce na nádherný vrcholek, tyčící se nad divoké vlny oceánu, Mount Maunganui. Jak jinak, než kopeček sopečného původu. Po lehkém svlažení ve vodě se plni nadšení vydáváme do našeho ubytování, kde jsme se chtěli pozdržet na poměrně dlouhou dobu a najít si tady v Tauranze práci.

IMG_20190212_164910  IMG_20190212_163238

S kufry na chodníku se nedočkavě vrháme do zálivu Taurangy

Jaká nás však čekala studená sprcha, jsme ani jeden netušili. Ponaučení pro příště – vždy chtít vidět ubytování před tím, než budete souhlasit, že se do něj nastěhujete. Ani se mi nechce vrhat do popisu baráku, ve kterém jsme měli, mimo jiné s dalšími asi pěti až deseti osobami (netuším, kolik se jich tam vlastně pohybovalo), pobývat. Špína, prach, mastné podlahy a vlastně všechno kolem nás, ohromné skladiště krámů, kterými se člověk musel v některých místnostech doslova brodit, a k tomu…já zvířata miluju, ale jakmile mi postel smrdí kočičí močí a vylézají z ní švábi, jde láska stranou. Co teď večer, když narychlo nic jiného neseženeme. Na otočku do obchodu pro ocet a Savo, abychom alespoň v tom svým malým kamrlíku jednu noc vydrželi.

IMG_20190212_182139

Ve všem negativním hledej něco pozitivního - tohle roztomilé koťátko byla asi jediná pozitivní věc, kterou jsem v domě hrůzy našla.

 

13.2. Dvě přerostlé děti na Main Beach a procházka kolem Mount Maunganui

Dodnes si myslím, že jsme prokázali velkou míru statečnosti a odvahy, když jsme v tomhle ubytování hrůzy, jak jsme mu říkali, přečkali dokonce noci dvě. Zachránila nás pláž přímo pod Mount Maunganui, kde jsme v podstatě strávili celý den. Tolik času ve vodě, co jsme si užili skákáním do vln jako malé děti, snad nestrávili ani vlny brázdící surfaři kolem nás.

IMG_20190213_165804  IMG_20190213_224923

YIAC0058  YIAC0060

Main Beach pláž přímo pod horou Mount Maunganui (takovýma fotkama jsme provokovali rodinu a unámé v ČR, zatímco oni klepali kosu)

Vydovádění a řádně nasátí slanou vodou využíváme všudypřítomné veřejné sprchy zdarma hned u pláže a ještě v rychlosti procházíme asi hodinový trek kolem sopky. Kochací zastávky a cvakání foťáku jsou zde nutností co dvacet metrů. Výhled na širé moře, divoké vlny, které se rozrážejí o skalnaté útesy, všudypřítomní přidrzlí racci a majestátní vrcholek, tyčící se do výšky 232 metrů nad námi jsou pastvou pro oči a balzámem na duši.

IMG_20190213_225341  IMG_20190213_225431

YIAC0027  YIAC0023

Procházka kolem hory, nahoru jsme to dnes nestihli

 

14.2. Prohlídka auta a stěhování do jiného ubytka

Ráno doslova hážeme věci do kufrů a s poměrně velkou úlevou nasedáme do autobusu směrem nové ubytování přes Airbnb. Cestou se ještě zastavujeme na kávičku ve Starbucks – ani ne kvůli kávě, ale spíše vítáme wifi zdarma. Čeká nás taky prohlídka auta, které nás na internetu zaujalo, a tak si sjednáme na dnešek schůzku s maldým párem z Anglie. Setkání s Liamem a jeho přítelkyní Fay je kouzelné, hned si padneme do oka, sdělujeme zážitky z cestování a celkově ze života, a taky důkladně prohlížíme auto a zkoušíme si testovací jízdu v krásné Toyotě Voxy. Srovnání cena versus kvalita a naše nadšení z auta k tomu, a je rozhodnuto. Dneska dle českého kalendáře slaví svátek Gizela a k tomu všemu máme SPZ s písmeny KKG, což určitě není náhoda a znamená to Kajsa Koňas a Gizela :) Auto přislíbeno, další setkání dohodnuto a my se natěšení na nový přírůstek pro naše cestování stěhujeme do nového dočasného domova na Egmont Street v Tauranze.

IMG_20190214_143212  IMG_20190218_185654

Náš úprk z ubytování v Tauranze

Kuchyňka našeho nastávajícího auta

 

15.2., 16.2. a 17.2. Dva blázni na Interstate Highway a na ostrov Moturiki suchou nohou

Předpověď počasí pro dnešek ukazuje neskutečně teploty a bezvětří, a tak se vydáváme půjčenými koly směrem k pláži, svlažit se ve vlnách oceánu. Cesta je dle navigace cca deset kilometrů dlouhá a ukazuje nám trasu, dle jejího uvážení, vhodnou pro cyklisty. Jaké je však naše zděšení, když najedeme na Interstate Highway, tedy vysoce frekventovanou dálnici, a zjišťujeme, že se z ní nedá ani uhnout, ani otočit nebo někam sjet. No, tak máme aspoň další jedinečný zážitek, a to tuhle nebezpečnou několikakilometrovou jízdu plnou adrenalinu s kamiony.

IMG_20190215_140526  IMG_20190215_145654

Po několika kilometrech po dálnici v úmorném vedru se konečně dostáváme k pláži s výhledem na Mt. Maunganui

U Main Beach pod horou Maunganui, zaprášení od aut, ale spokojení, že jsme cestu přežili vcelku, objevujeme roztomile vyhlížející pojízdnou kavárničku s poměrně dlouhou frontou zákazníků, takže se necháváme zlákat na voňavé espresso, které jsme tady na Zélandu ještě nedostali. Konečně! Espresso, jaké splňuje náročné požadavky nás, kávičkářů expertů. Po lahodném zážitku procházíme z pláže směrem k ostrůvku Moturiki, který je od břehu vzdálen asi třicet metrů, takže při odlivu se na něj dá krásně přejít pěšky. Obdivujeme mohutné vlny, tříštící skalnaté útesy, a výhled na širý oceán. Pohled na krajinu je k nezaplacení. Další dva dny trávíme léčbou z úpalu v chládku domova s klimatizací, dalším smolením a úpravami životopisů a výletem autobusem na krytý plavecký bazén. Člověk by neřekl, jaký velký problém a nezvyk bude při plavání se otáčet na pravou stranu při obrátce po každém bazénu. Takže poučka, na Zélandu se nejen chodí a jezdí vlevo, ale i plave. Jo a také opět měníme lokaci pro bydlení, jdeme bydlet k místní paní na pár dní do podnájmu. Bydlení je super a bezvadný je také náš nový spolubydlící, zrzavý kocour Ninja.

YIAC0042  YIAC0046

Mňam kávička z roztomilé pojízdné kavárny hned na pláži

IMG_20190215_140511  IMG_20190217_155538

IMG_20190215_150229  IMG_20190215_145837

Neuvěřitelně modrá voda kolem ostrova Moturiki

IMG_20190328_115847  

Ninja Cat v našem novém ubytování

 

18.2 Gizela

Dneska je den D a jdeme si pro Gizelu! Přepis auta, jeho zaplacení, sjednání roční pojistky a technické nám zabírá téměř…hodinu. Žádné sáhodlouhé papírování, čekání a byrokracie, jako u nás. Stáváme se hrdými majiteli self-contained auta (*) a natěšení se vrháme do víru dopravy. Po několika mylných pokusech o najetí do protisměru doprava (chybami se člověk učí) si postupně zvykáme na místní předpisy a zastavujeme v nákupním centru, nažhaveni si auto vybavit všemi potřebnými doplňky. Lednička, nádobí, příbory, jídlo, voda a bůhví co ještě. Od této chvíle vlastně trávíme všechny volné chvilky dolaďováním našeho autíčka.

(*) self contained auto – „soběstačné auto“, uzpůsobené k životu v něm. V takovémto autě můžete na speciálně vyhrazených místech zdarma přes noc spát a kempovat. Aby auto dosáhlo této speciální novozélandské certifikace, musí splňovat několik požadavků, nezatěžovat životní prostředí a člověk by v něm měl být v podstatě nezávislý. Hlavní požadavky jsou dostatek pitné vody, dřez s tekoucí vodou, zásobník na vodu znečištěnou (žádné vypouštění ven nebo umývání nádobí v řece), chemické WC, něco na skladování odpadu a samozřejmě místo na spaní.

IMG_20190218_114903  Clipboard01

Tahkle se na Zélandu kupuje auto - smlouva napsaná na stojáka na kus vytrženého papíru z notýsku

Gizela, naše nová kámoška do deště a nepohody

 

19.2. Výlet lodí na ostrov Matakana, lehárko na pláži pod Mount Maunganui

Matakana Island je dvacet kilometrů dlouhý a tři kilometry široký ostrov v zálivu Taurangy, na dohled z Mount Maunganui. Je obýván pouze nějakými třemi stovkami Maorů. A tam se dneska vydáváme. Větší zážitek máme spíše ze samotného výletu lodí, kdy se kocháme výhledy na horu, písečné pláže a blankytně modrou vodu. Na druhé straně lodi je výhled diametrálně odlišný – obří parníky, výletní lodě, nákladní lodě se stovkami, možná tisíci kontejnery a nekonečnými hromadami stromů, připravených na vývoz do Asie. To je přístav Tauranga. Na ostrově se potloukáme po pláži, relaxujeme na houpačce a po pár hodinách nás opět vyzvedává naše loď, krátce zakrouží kolem přístavu a hotovo. Zbytek odpoledne si opět užíváme slunce, písku a vln na pláži.

YIAC0064  YIAC0105

Vyrážíme směr Matakana, plujeme kolem obří výletní lodi, která pojme několik tisíc cestujících

YIAC0068  YIAC0073

Loďka nás vysazuje na ostrově, tak snad se pro nás vrátí!

IMG_20190219_113515  YIAC0100 

Čas trávíme poflakováním po nekonečně dlouhé pláži a já návratem do dětských let na houpačce

IMG_20190217_155820  IMG_20190217_160147

Konečně si na pláži vyrábím svého prvního andělíčka v písku v životě 

 

20.2. McLaren Falls Park a zářící Glow worms v noci

Dneska se dobrovolně vzdáváme luxusu velké postele, vlastní koupelny a kuchyně a ládujeme auto všemi kufry, baťohy, jídlem a pitím co máme, a v tuto chvíli vlastně ještě nemáme ponětí o tom, kde budeme dneska spát. Víme jen to, že to určitě bude v našem autě. Po cestě (myšleno po cestě někam jižněji po severním ostrově) se chci zastavit v McLaren Falls Parku, a omrknout zdejší jezero, vodopády a nenáročnou procházku po okolí. Dle recenzí zjišťujeme, že park je ideální místo ke kempování, hlídaný, s veřejnými toaletami a sprchami, a tak obětujeme deset dolarů za osobu a rozhodneme se strávit první noc v autě tady. Rozhodně nelitujeme. Park je rozlehlý, příroda kolem moc krásná, na každém rohu se promenáduje nějaké zvířectvo (ovce, kozy, husy, labutě) a vodopády stojí za zhlédnutí. A samozřejmě v místní kavárně si vychutnáváme kávičku. Zvědavě vyčkáváme na noční procházku. Podél zdejšího potoka a vodopádu se mají po setmění objevovat Glow worms – svítící červi. S otevřenými pusami a očima dokořán se vydáváme v naprosté tmě k vodě a nestačíme zírat. Podél celé stezky, a hlavně kolem břehů potoka září do tmy nejprve desítky a po chvílích celé stovky malých modrých světýlek. Připomínají nám pohled na noční oblohu posetou svítícími hvězdami. Plni dojmů se vracíme k našemu bydlení, tedy autu, řádně pokousaní zdejšími žravými muškami a docela rychle usínáme. 

YIAC0130  YIAC0118  

Procházka po parku a k vodopádu

YIAC0135  YIAC0139

Máme se rádi

U jezera se někdo umělecky vyřádil

glow-worm-dell  YIAC0145

Glow worms u potoka a naši umělí glow worms v autě

 

21.2. Blue Springs Putaruru a neuvěřitelně modrá voda, příjezd do Rotorua a ubytování v Holdens Bay Parku

První spaní v autě neproběhlo úplně podle našich představ – probouzíme se totálně nevyspaní, rozlámaní a ještě více poštípaní komáry a muškami, protože jsme nestihli vyrobit moskytiéry do oken auta a ta nechali přes noc otevřená. Ráno nám alespoň spravují náladu kolem pobíhající ovce, husy a kačeny, které nám v honbě za něčím k snědku málem nalezou až do auta. Po vydatné snídani (zase tousty s arašídovým máslem a marmeládou) vyrážíme směr Rotorua. Tady plánujeme strávit pár dní, omrknout místní nabídky práce, a když nic, tak pokračovat na některou z mnoha kiwi farem, kde budeme mít práci jistou (tam berou každýho, kdo má ruce a nohy). Po cestě autem omrkávám facebook, email…a co to vidím! Odpověď na můj životopis, a je to zrovna z Rotorua, konkrétně lázně Polynesian Spa na pozici masérky. A rovnou pozvánka na přijímací pohovor ve středu, tedy přesně za týden. Hned se nám cestuje o něco lépe. Po cestě stavíme v parku Blue Springs Putaruru a vydáváme se na několikakilometrový trek podél nádherně modrého potoka Putaruru. Tenhle tyrkysový pramen, nebo spíš malá říčka, je dokonale čistý a jeho voda vytváří zdroj pro pitnou vodu pro asi sedmdesát procent veškeré lahvové vody vyrobené na Zélandu. Koupání je tedy logicky zakázáno kvůli znečištění, a po pravdě řečeno, do jedenácti stupňové vody by se vám stejně zrovna moc nechtělo. Unešení nádherou kolem po pár hodinách pokračujeme do Rotoruy, shodou okolností k přímo před Polynesian Spa. Plánujeme zde přespat na free spotu (místo pro přenocování v autě zdarma) pro self-contained auta. Místa si vyhledáváme pomocí super aplikace Camper Mate, která nám ukáže všechna placená i zdarma místa ke spaní, jak jsou vybavená, kolik co stojí, a co je nejdůležitější, můžeme si přečíst recenze od ostatních cestovatelů, kteří zde již spali. Místo vypadá dobře, tak to jdeme zkusit. K našemu překvapení, a taky zklamání, bylo v době našeho příjezdu všech sedmnáct parkovacích míst obsazených. Rychle zjišťujeme další možnosti a rozhodujeme se pro placený kemp Holdens Bay Holiday Park s veškerým vybavením, sprchami, kuchyňkou, wifi a možností nabití elektroniky za patnáct dolarů na osobu, což není vůbec drahé. Večer ještě rychle kutíme moskytiéru do oken s nadějí, že se dnes vyspíme o trochu lépe.

IMG_20190221_191403  IMG_20190221_191439

Že je voda v Putaruru Blue Springs dokonale čistá, je vidět na první pohled

 

YIAC0152  IMG_20190221_191537

Voda je taky pěkně ledová, vyvěrá z několika set metrové hloubky a trvá několik desítek let, než se dostane na povrch

Kávička v Holdens Bay parku do našich dokonalých hrníčků

 

YIAC0113

A dneska je 21.2., takže kdo má narozeniny??? Není nad to, připravit si foto do zásoby několik dní předem a pak před sestrou zamachrovat v den narozenin skvělým přáním - všechno nej Anet :)

 

22.2. Kočičí kavárna Fancy Meow Cat Café Rotorua

Areál Holdens Bay je super, a tak si konečně pořádně pospíme a vychutnáme vydatný brunch o několika chodech, protože nádobí se přece jen umývá líp v kuchyňce v parku, než v našem pidi dřezu se studenou vodou v autě, přičemž jeden umývá talířek a druhý pumpuje vodu. Na dnešek jsem přes slevový portál bookme koupila „vstupné“ do kočičí kavárny v Rotorua. Když už jsme byli v kočičí kavárně v USA, Maďarsku, Rakousku, Slovensku, tak přece musíme jít i tady. Koček je tu požehnaně, káva průměrná, takže odcházíme docela spokojení. Ještě si dáme krátkou procházku po centru města, proběhneme květnou zahradu a jedeme zpátky do kempu. Pobyt v Holdens Bay si hodláme protáhnout, a při rozhovoru s recepční se dozvídáme, že tady hledají pomocné síly na uklízení, zajišťování chodu kempu, hodil by se jim zrovna nějaký pár, a k tomu zajistí levné ubytování přímo v areálu. To nám zní fajn, tak hned na další den si domlouváme pohovor a schůzku s manažerem. Tak uvidíme, jak dopadneme. Pro jistotu to večer zapíjíme pořádnou dávkou novozélandského krabicového vína.

IMG_20190222_164511  IMG_20190222_164523

Koček je ve Fancy Meow Cat Café Raotorua osmnáct, takže o ně vlastně zakopáváte

IMG_20190224_093833  IMG_20190222_185659   

Zasloužený ranní brunch s čerstvou zeleninou od místních farmářů a večerní krabicová odměna (víno bylo výborný)

 

23.2. Procházka k Okere Falls a schůzka v Holdens Bay

Pracovní schůzka nás dnes čeká až večer, tak si to přes den ještě namíříme na sever jezera Rotorua, kde je kolem řeky Kaituna pěkný track vedoucí k vodopádům Okere Falls, a v divokých peřejích tu někteří odvážlivci řádí na raftech a kajacích. Trasa je nenáročná, vlastně je to docela krátká procházka s pěkným výhledem na řeku, malou jeskyňkou po trase a spoustou naučných cedulí. Na konci stezky se rozprostírá obrovský jez pod vodopádem, který je vyhlášeným místem na Zélandu pro lov pstruhů duhových. Proud pod vodopádem je opravdu silný, a my s hrůzou pozorujeme mladíka kaskadéra, který se rozhoupe z lana ve výšce asi deset metrů, skáče do peřejí, nechává se odnést proudem dál po řece, a po chvíli to stejné opakuje zase dokola. Díky bohu jsme nebyli svědky žádného neštěstí, ale moc tomu nechybělo. Varovné cedule kolem řeky ale napovídaly, že v této oblasti dochází k velkému počtu utonutí. Náš čas u vodopádu se nachyluje ke konci a míříme zpět do kempu na pohovor s manažerem. Mladík Logan se svojí přítelkyní si s námi chvíli povídají, popisují chod kempu a úkoly, které všichni zaměstnanci musejí zvládat, a provádí nás do všech míst celého areálu. Ke konci rozhovoru se dovídáme informaci, která nám trošku ubrala nadšení z možné práce – měli bychom garantovaných pouze třicet hodin týdně a za minimální mzdu, což by se ještě dalo zkousnout (minimálka je 16,5 NZD na hodinu, čili cca 193 CZK čistého), ale na to, že si chceme něco naspořit, je to málo hodin. Po nás ještě následuje pohovor s dalšími páry, které jsou na tom na první pohled lépe s angličtinou, takže si stejně moc šancí na úspěch nedáváme. Ale počkáme si na zítřejší ortel.

YIAC0162  YIAC0181

Výhledy na bohužel vykácené holé kopečky díky vysoké poptávce po dřevě a jeho masivního vývozu do zahraničí

Jeskyňka plná glow worms, které se ale rozzáří až v noci

 

YIAC0166  YIAC0180

Divoká řeka jako stvořená pro rafty

 

YIAC0173  YIAC0185

Tůňka plná obřích pstruhů, velké lákadlo pro rybáře muškaře

Ještě jednou skrz jeskyň a domů

 

24.2. Te Puke

Práce zatím nikde, v parku nás nakonec nechtějí, na ostatní životopisy se nám nikdo neozval. Co se dá dělat, jedeme si udělat výlet do Te Puke, nazývané také New Zealand kiwi fruit capital (hlavní město kiwi Nového Zélandu), které je v podstatě obklopené kiwi farmami a patří mezi světové jedničky v produkci tohoto zeleného ovoce. Máme ověřený kontakt na místního farmáře, abychom si nemuseli práci domlouvat přes kontraktora, ale šli přímo za majitelem sadu. Máme štěstí, že na pána hned narazíme, a předáváme mu životopisy a kontakt. Sbírat se začíná nejdříve v půlce března, spíše ale až ke konci. No co, tak kdyby nic jiného nevyšlo, tak máme jistotu tady. Sice to bude fuška, ale jak říká Koňas, aspoň budeme denně na čerstvém vzduchu.

IMG_20190320_091321  Výsledek obrázku pro te puke farma

Obří kiwi v Te Puke před jedním packhousem (továrna, kde se balí natrhané kiwi) od nejznámější společnosti Seeka

Kiwi se na farmách pěstuje podobně jako u nás vinná réva

 

A protože máme ještě celý den před sebou a počasí nám přeje, popojedeme ještě dál do námi známé a oblíbené Taurangy, a konečně se vydáváme nahoru na Mount Maunganui. Cesta tam i samotný vrcholek jsou…fascinující. Výhledy kolem úžasné, voda neuvěřitelně modrá, a tak nahoře trávíme poměrně dlouhou dobu zíráním po okolí a kocháním se téměř 360 stupňovým výhledem.

IMG_20190224_141545  IMG_20190224_141602

Ještě ani nejsme na vrcholu a už se nestačíme vynadívat kolem sebe

 

IMG_20190224_141523  YIAC0192

Výhledy na pláž, kde jsme se před několika dny koupali

Ostrov Matakana, který jsme taky navštívili, nyní vidíme z ptačí perspektivy

 

IMG_20190224_141703  YIAC0207

Krásné slunečné počasí se po pár okamžicích zvrtlo v zataženou oblohus dešťovými mraky, takže dolů jsme skoro běželi

 

25.2. Stinky Rotorua – Kuirau Park

Dnes hodláme poznat opravdovou Roturuu, tak, jak je přezdívaná mezi turisty – Stinky Rotorua (smradlavá Rotorua). Míříme do Kuirau Parku, kde je k vidění živá geotermální aktivita ve formě různých vřídel, horkých pramenů a kouřících puklin v zemi. Ihned při parkování poblíž parku chápeme, a na vlastní kůži cítíme, odkud se přezdívka města vzala. Zápach síry a všelijakých dalších plynů, které unikají ze země, a okolních vodních ploch se nese okolím a připomíná smrad po zkažených vejcích. Na pohled jsou kouřící a bublající jezírka a gejzíry fascinující, teplo na nohy od země příjemné, ale po tom zápachu se nám brzo začne motat hlava, a tak jen usedneme a prohříváme si nohy v jednom z veřejných bazénků. Znovu si projdeme centrum města, krásné místo jsme objevili na Lakefront Boardwalk, kde je nádherný výhled na jezero plné přidrzlých černých labutí, hus a stovek černých kachniček. Večer ještě ladíme detaily na autoě, doplňujeme zásoby a popíjíme oblíbenou kávičku z Bunningsu (jsou tam nejlevnější!).

 

IMG_20190227_095200  IMG_20190227_095628

Na pohled krásný, ale na čuch nepříjemný zážitek z Kuirau Parku

 

IMG_20190227_095449  IMG_20190227_095046

Vařící a bublající jezera, díky kterým nám bylo pěkně teploučko na nohy!

 

IMG_20190225_161920  IMG_20190226_150458

Procházka po městě až k Lakefront Boardwalk, kde nás pronásledovaly drzé černé labutě loudící jídlo

IMG_20190225_104811  IMG_20190312_184152

Náš tuning kuchyňky v autě, máme těch koček kolem sebe furt málo

A po práci relax v autíčku

 

26.2. Objevování Rotoruy a opět lezeme, kam nemáme a noční Redwoods Treewalk

Počasí je dnes luxusní, takže plánujeme výšlap kolem hory Mount Ngongotaha a projití zdejší naučné stezky, která vede hustými lesy až nahoru na kopec. Po příjezdu na parkoviště nás ale odrazuje cedule „pozor na zloděje“ a poblíž stojící velmi ošuntělé auto se dvěma podezřele vyhlížejícími sobami, které na něco čekají. Po krátkém rozmýšlení nehodláme nic riskovat, přece jen v autě schováváme veškeré věci, které tady s sebou máme a jedeme zpět do města, najít jinou alternativu (pozn. později jsme se doslechli, že tato oblast opravdu patří mezi ty nejméně bezpečné, co se krádeží týče). Parkujeme v centru na přehledném parkovišti u Rainbow Springs a vyrážíme pěšky pod Skyline, což je lanovka vedoucí asi do poloviny Mount Ngongotaha. Nahoře se kocháme úžasným výhledem na celé město i jezero a uznáváme, že ta Rotorua je vlastně moc pěkné město :) Pár selfíček s alpakami, které tu volně pobíhají, a jdeme dolů, a zjišťujeme, že jsme opět porušili nějaká pravidla, když nás po cestě místní zaměstnanci zastavili asi třikrát, jakože co tam děláme, že je tady vstup přísně zakázaný a jezdí se nahoru pouze lanovkou. No nic, tak jsme aspoň ušetřili za lanovku.

IMG_20190226_123137  IMG_20190226_123142

Město Rotorua jako na dlani z vrcholu lanovky Skyline

 

IMG_20190226_125257  IMG_20190226_125522

IMG_20190226_130134  IMG_20190226_123313

Snažíme se ochočit alpaky a kocháme se výhledy

 

Jako večerní program kráčíme po Redwoods Treewalk, což je nádherná, 600 metrů dlouhá stezka mezi více než sto let starými stromy, které jsou mezi sebou spojeny pomocí visutých mostů. Z výšky postupně šest až dvacet metrů nad zemí sledujeme noční oblohu, nasloucháme nočním symfoniím cvrčků a obdivujeme mezi stromy pověšené obrovské zářící lampióny, které měří více než dva metry na výšku. Hezčí závěr dne si neumíme představit.

IMG_20190227_155614  IMG_20190227_101503  IMG_20190227_160036

Obří lampiony rozvěšené po Redwoods Treewalk stezce a procházka po visutých mostech

 

27.2. Blue Lake a Green Lake Rotorua a pohovor v Polynesian Spa

Dnešek se nese ve znamení parna a velmi silného sluníčka. Vydáváme se na průzkum k přilehlým jezerům Blue Lake (Modré jezero) a Green Lake (Zelené jezero). Obě jsou opravdu nádherná s průzračně čistou vodou. Jelikož Zelené jezero je posvátné a patří Maorům, a tím pádem se ho normální smrtelník, jako jsme my, nesmí dotknout, volíme pro zchlazení a osvěžení Blue Lake. Později se dokonce dozvídáme, že uprostřed jezera leží malý ostrůvek o rozloze pár set metrů čtverečních, na nichž žijí Maorské rodiny a dokonce je tato rodina příbuzná se sestrami, u kterých budeme později bydlet v Rotorua! Voda je naprosto dokonalá a brouzdání po kolena kolem jejich břehů je nádherným balzámem na duši a zklidněním mysli, pro můj dnešní „velký“ pohovor v lázních Polynesian Spa, který mě večer čeká. Ještě stíháme menší procházku za jezery po trase Tarawera Trail směrem k dalšímu jezeru, Tarawera Lake.

YIAC0213  YIAC0220

Nádherně průzračná voda Blue Lake a krásné výhledy po stezce Tarawera Trail

 

Po pár kilometrech už ale pádíme zpátky do Holdens Bay kempu, rychlá sprcha, oživit slovíčka v oboru masáží a lázeňství, udělat ze sebe člověka a jde se na to! Musím říct, že pohovor šel docela pěkně, měla jsem z něj dobrý pocit a i manažerka Helena vypadala docela nadšeně při pohledu na můj životopis a roky zkušeností z oblasti fyzioterapie. Pak přišla praktická část pohovoru – hodinová masáž aplikovaná přímo na Helenu. Potila jsem krev a dala do toho vše, tak teď už nezbývá, než doufat v úspěch a čekat na email s konečným ortelem.

polynesian-spa

Tady že bych mohla pracovat? To by šlo, jedny z TOP 10 lázní na světě

 

28.2. Výlet na Papamoa Beach

Shodujeme se na tom, že už jsme si delší dobu nezaskákali ve vlnách oceánu, takže dnešní výlet je jasný – Papamoa Beach. Zkusíme tady také přespat v autě přímo u pláže na free spotu pro self-contained auta, jako je to naše. Pláž, koupání v moři a lehárko v písku je k nezaplacení. Ještě si děláme menší průzkum okolí na koloběžkách a brouzdáme podél pláže několik kilometrů daleko. V odpoledních hodinách se hned za naším spacím pláckem začínají podezřele sjíždět dodávky a různé pojízdné obchůdky a stánky, a než se nadějeme, propuká zde velká akce s davy lidí, živou hudbou a spoustou stánkečků s lákavě vyhlížejícími dobrotami.  Hudbu a společnost vítáme, a za chvíli už sedíme na travnatém prostranství, zaposlouchaní do tónů mladého dua s kytarami. Večer po skončení akce ještě popíjíme vínko v autě a posloucháme šumění moře…tak jo, už je dost hodin, jdeme na večerní hygienu a WC, které je hned vedle nás. Ejhle, záchody někdo zamkl!! Nezbývá nám nic jiného, než se vydat na asi dvoukilometrový pochod na nejbližší benzinku. Plní večerního vína a bylinkového čaje se oba budíme ještě jednou ve tři ráno a opět absolvujeme čůrací noční procházku. Ponaučení pro příště? Podívat se na webové stránky areálu, jestli se náhodou veřejné WC na noc nezamyká!

IMG_20190228_153923  IMG_20190228_200925

Výhled na pláž v Papamoa, dole ja zaparkované naše auto, kde jsme spali (druhé zleva)

Západ slunce s výhledem na Mount Maunganui v pozadí vlevo

 

1.3. Papamoa Hills Park plný oveček, grilování s doktorandy a spaní u Ivči

Budíček s výhledem na pláž je moc příjemný. Já si ráno stíhám ještě trochu zacvičit se švihadlem a poběhat, než  vyrazíme na procházku do Papamoa Hills Parku. Cesta nahoru je…úmorná. Projevuje se nevyspání a naše noční čůrací procházka, takže téměř v každé zatáčce děláme kochací (prostě už nemůžeme) přestávky. Ale 360 stupňový výhled na vrcholcích kopců, posetých desítkami ovcí, stojí za tu dřinu. Odpoledne máme naplánovanou návštěvu Ivany – mojí spolužačky z vysoké školy, která si náhodou všimla mých fotek na facebooku a zjistily jsme, že jsme ve stejném městě, kde již rok žije se svým přítelem a studuje zde doktorandské studium oboru fyzioterapie. Po pár větách přes messenger jsme neváhaly a domluvily si setkání. To nakonec skončilo skvělým grilováním u pláže se spoustou jejích kolegů ze školy a bujarým pokračováním nad společenskými hrami u Ivči doma, kde jsme nakonec i přespali a užili si tak po dlouhé době komfort teplé sprchy a obrovské postele s WC pár metrů od sebe, ne kilometrovou prcházkou od auta.

IMG_20190301_120125  IMG_20190301_121039

IMG_20190302_014001  received_246082629609213

Papamoa Hills Nature Preserve a ovečky

Setkání se spolužačkou z vysoké Ivčou

 

2.3. Grilovačka s Czechkiwis

Loučíme se s Ivčou po úžasném spaní a snídani a vyrážíme do námi známého Mc Larens Falls Parku, kde se má odehrávat setkání Čechů, pořádané Czechkiwis. Společností, která lidem jako jsme my pomáhá se získáním víz, orientováním se na Novém Zélandu, sháněním výhodných letenek a cestovním pojištěním, a prostě vším, co se motá kolem cestování a života tady. Setkání s hromadou Čechů je moc příjemné, vyměňujeme si několik kontaktů, sdělujeme cestovatelské a pracovní tipy a klábosíme o všem možném i nemožném celý večer. S hrstkou statečných (tahle noc je zatím nejchladnější, co spíme v autě) se kolem půlnoci vydáváme na stezku odvahy pozorovat úchvatné glow worms k vodopádům a obdivovat zdejší neuvěřitelně nádhernou noční oblohu.

Sladkou tečkou dne byl nečekaný email z Polynesian Spa, kde jsem byla na pohovoru…chtějí mě!!!

IMG_20190302_180547  IMG_20190303_001949

Výhled na jezero v McLaren Falls Park z našeho auta

Noc byla opravdu chladná :)

 

3.3. a 4.3. Objevování Rotoruy a hledání práce pro Koňase

Ovečky v parku nám přichystaly nádherné probuzení. Celé stádo prochází při východu slunce mezi našimi zaparkovanými auty a to je pro nás ovco-milovníky opět krásná podívaná. Ráno přemluvím Koňase k běhání, takže se jdeme protáhnout lehkým výklusem kolem jezera a zničit několika výběhy do schodů, a může se jet. Po příjezdu Z McLaren Falls Parku zpět do Rotoruy se rozhodujeme, že dva dny přespíme v neplaceném kempu přímo před Polynesian Spa, a poté se vydáme na další dobrodružství někam jižněji. Dolaďujeme vybavení auta a sháníme vše potřebné, všechno jistí obchod Bunnings Warehouse, kde najdete naprosto všechno. Druhý den v pondělí se do toho pořádně obouváme – dodělat životopis, vytisknout, obléct se jako člověk, a jde se shánět práce pro Honzu. První kavárnu, kam se chce ucházet, nejprve testujeme jako zákazníci, přece se nebude hlásit někam, kde mají špatnou kávu :) Další je na řadě koupák, kde hledají plavčíka –  vypadá to tady super a paní na recepci vypadala z Honzy nadšeně taky. Poslední je fitcentrum Anytime Fitness, kde shánějí osobního trenéra. Tam si dopřáváme výlet na koloběžkách, což je pro nohy po celodenním chození obrovská úleva. A protože se nám bazén předtím moc líbil, jedeme si večer na kolobrndách ještě trochu zaplavat.

IMG_20190303_084607  IMG_20190303_152457

Probuzení ovečkami v parku

Odpolední kávička na Rotorua Lakefront

 

5.3. Cesta do Taupo, vařící Kerosene Creek, osvěžující Aratiatia Rapids a západ slunce nad Mordorem

Dnes máme v plánu dojet „někam směrem k Taupu nebo až přímo do něj“. Po cestě máme vyhlídnutou zastávku na Kerosene Creeek – horký přírodní pramen pod vodopádem uprostřed lesa. Místo bylo kouzelné, protože okoupat se ve vařící řece uprostřed divočiny člověk jen tak nezažije. Později se ale ukazuje, že v 30 stupňovém parnu opravdu není moc dobrý nápad naložit se do horké vody, a tak zbytek cesty hekáme s lehkým úpalem a klimatizace v autě jede na plné kule.

IMG_20190305_131448  IMG_20190305_132426

Horké prameny Kerosene Creek

 

Malou zastávku děláme blízko termálnímu parku Wai-O-Tapu.  A protože odmítáme platit vstupné za to, co jsme měli v podstatě před chvílí zdarma, tak jenom skoukneme obří bublající bahenní jezero Mud Pool, které vzniklo erupcí bahenní sopky. To už se ale opravdu potřebujeme ochladit, tak sjíždíme z cesty s nadějí, že se podíváme na nejdelší řeku severního ostrova Waikato River a její přehradu Aratiatia Rapids, jednu z největších na světě. Měli jsme štěstí, jen hodinku jsme čekali a zažili otevírání stavidla a viděli jsme vodní živel v plné síle. Úchvatná podívaná, vidět téměř prázdné koryto řeky před a o několik minut později obrovské peřeje a plné údolí vody. Později jsme se dozvěděli, že se právě v tomhle místě natáčely scény z Hobita, kdy trpaslíci unikali v prázdných sudech ze zajetí elfů, čímž náš zážitek ještě více stoupnul na ceně.

IMG_20190305_155839 IMG_20190305_160119 IMG_20190305_160645

Vypouštění přehrady Aratiatia Rapids

 

Na noc jsme našli nádherné místo, obrovský free kemp hned u břehů průzračně modrého jezera Taupo. Voda byla tak nádherná, že jsme neváhali se svlažit a obdivovat při tom čistotu vody – na dno bylo vidět vlastně téměř všude. Při západu slunce jsme obdivovali majestátné hory v pozadí, a tak jsem zvídavě začala zjišťovat, co že to je za hory. Ty brďo to je Mordor! A támhleta špičatá je Hora osudu! A bylo rozhodnuto. Prostudování map, zmapování terénu, výbavy, předpovědi počasí. Usínáme natěšení, že pozítří zdoláme náročný trek v největším národním parku severního ostrova a zároveň jeden z nejhezčích jednodenních treků celého Zélandu. Tongariro Alpine Crossing.

YIAC0240  IMG_20190305_223918 

Pláž u jezera Taupo

Západ slunce za Tongariro National Park (filmový Mordor)

 

6.3. Přesun do Whakapapa Holliday Parku a přípravy na Mordor

Ráno na nejkrásnějším místě, co jsme doposud spali. Pohled na jezero Taupo a vrcholky Mordoru nás motivují na zítřejší trek. Den jsme strávili nakupováním zásob na zítra, doplňováním vody, osvěžením v jezeře a přesunem do placeného kempu Whakapapa Holliday Park. Už cesta autem sem je nádherná a jsme unešení z okolní krajiny kolem jezera a vrcholků hor tyčících se kolem nás, zejména zasněžený Mount Ruapeho s nejvyšším vrcholem Tahurangi o výšce 2797 výškových metrů.  Lépe vybavený kemp, ačkoliv za cenu 23 NZD na osobu na noc, jsme si nemohli přát. Večer nám trochu zkazila nepovedená výroba kabelu na přípojku na elektriku :D Ale chuť jsme si spravili sledováním Pána prstenů na notebooku doprovázeného výkřiky „Tama zítra půjdem!!“

PANO_20190306_174633

Krátká procházka nad Whakapapa Park a výhled na okolí

 

7.3. Tongariro Alpine Crossing aneb po stopách Froda Pytlíka

Vražedný budíček v 6:00 (už přes měsíc jsme nevstávali takhle brzo!) a přesun autobusem za nekřesťanských 40 NZD na osobu, který jsme málem nestihli, na začátek tracku v Mangatepopo Car Park. Po povzbuzujících slovech řidičky, že nás odpoledne opět nabere na konci treku „very tired but happy“ vyskakujeme z autobusu a nadšeně se vydáváme vstříc prvním kilometrům v druhém největším národním parku na světě – Tongariro National Park. Celkem jich nás čeká 19,4 a zaberou nám dle průvodce asi 7-8 hodin času. Výchozí bod má 1130 výškových metrů a s davy dalších turistů zahajujeme první jednoduché kilometry k odbočce na Soda Springs, ke kterým jsme nešli, protože nás odradila fronta turistů a asi půlhodinové zdržení navíc. Velikou úlevou jsou vychytané suché záchody po celé stezce, vždy umístěné po hodince a půl. S sebou pouze vlastní toaleťák! :) No potom ale začalo peklo, a to doslova. Devil´s stairs (Ďáblovy schody) se tak nejmenují jen z legrace – stály nás durch propocené oblečení a odvařené hýžďové svaly, ale výsledek stál za to. Ocitli jsme se na úpatí Mount Ngauruhoe, filmové Hory Osudu z filmu Pán Prstenů. Ve skutečnosti je to opravdu stále činná sopka, která naposledy vyvíjela aktivitu v roce 2006, což není tak dávno... Všude kolem nás je měsíční krajina plná prachu, kamení a zatuhlé lávy, jak se před lety nezadržitelně valila krajinou všude kolem. Povrch sopky je téměř neschůdný, plný písku a kamení, takže každý krok vpřed byste se posunuli o metr zpátky. Výstup na vrchol hory je právě proto zakázaný, aby se krajina ještě více neničila zbytečnou erozí. Přesun na South Crater (Jižní kráter) byl odpočinkový, více méně po rovince. Cestu nám ale začal komplikovat silný vítr, který postupně nabíral na intenzitě až k 35 kilometrům za hodinu. To už jsme vytahovali čepice, rukavice a naše super neprofukavé a neporomokavé bundy Hingpoint. Jak jsme za ně byli rádi!! Oproti ostatním rádoby turistům, kteří mrzli ve fleecových mikinách jsme si chrochtali blahem v teple a mohli se v klidu kochat okolní dechberoucí krajinou až nahoru na Red Crater.

YIAC0292  YIAC0309

Na úpatí Mount Ngauruhoe (hora Osudu)

South Crater a sopečná krajina kolem nás

 

Cesta nebyla žádná procházka růžovou zahradou, místy mě i Honza držel za ruku abych mu v silném větru neuletěla (beze srandy :D), ale nakonec jsme se doslova vyškrábali na Red Crater, nejvyšší vrchol dnešního výletu o výšce 1886 výškových metrů. Výhledy jsou opravdu nepopsatelné, všude kolem krátery, pára vycházející z různých prasklin v zemi, údolíčka a skály...tohle člověk neuvidí nikde na světě. Pár selfíček a jde se dolů, opravdu krokem, respektive klouzáním po kamení a šotolině. Turisté kolem padají jak hrušky a my máme taky co dělat, tohle je asi nejtechničtější část treku. Dole nás čeká odměna, nádherná, pro Maory posvátná jezera Emerald Lakes. Hurá, nejnáročnější část máme dle průvodce za sebou! Po chvíli se dostáváme k Blue Lake, obrovskému jezeru sopečného původu o čemž nás přesvědčila vůně síry všude kolem.

YIAC0352  YIAC0369

Na vrcholku Red Crateru (1886 m.n.m.)

U posvátného Maorského jezera Blue Lake

 

Od této chvíle v podstatě začínáme sestupovat dolů, okolní krajina je úžasná, a jak sestupujeme níže, začíná se objevovat i vegetace a ještě níže i její první obyvatelé – cvrčci. Do této chvíle se v krajině nevyskytoval ani živáček, díky nehostinným podmínkám.  Po cestě dolů si potvrzujeme nepsané pravidlo na túrách, a to, že dolů je cesta vždycky horší a náročnější. Poslední kilometr byl pro mě doslova peklem, nohy se mi dostaly do křeče a levá Achilovka mě bolela tak, že jsem poslední krůčky na vyhlížené parkoviště Ketetahi Carpark scházela doslova jak posraná :D Na parkovišti v 760 metrech nad mořem už čekaly davy dalších trekařů, kteří dokončili túru před námi. Uklidňovali jsme se myšlenkami, že určitě museli vyrazit o hodně dřív než my, protože jsme přece byli super rychlí, cestu jsme zvládli za 6 hodin. Po hodince a půl konečně náš autobus, nejúžasnější sprcha pod sluncem, kávička, jídlo a za odměnu a jedno, dvě, tři, čtyři…nebo kolik těch piv bylo ;) Usínám s pocitem, jako bych právě dokončila nejnáročnější sedmiboj v životě, kdy mě bolí i ležet a nehýbat se, ale zároveň s pocitem, že jsem dnes dokončila zatím nejnáročnější a taky nejkrásnější trek v životě.

IMG_20190307_110106  YIAC0392

 Sestup k parkovišti Ketetahi a kolečně trocha zeleně kolem nás

 

8.3. Whakapapa Holiday Park – Taupo – deštivá oslava MDŽ

Hned ráno se přesouváme z placeného kempu ve Whakapapa zpět do Taupa. Dnes nás doprovází vytrvalý déšť a svalová bolest celého těla ze včerejšího náročného tracku. Takže jsme strávili den odpočinkem, poflakováním po obchodech v krásném městě Taupo (sháněli jsme Voltaren na moji bolavou Achilovku) a oslavou MDŽ kávičkou a banánovým chlebem v autě za stálého a hustého deště. Spíme opět ve free campu Five Mile Bay, tentokráte prozíravě co nejblíže u jediných záchodků v kempu.

IMG_20190308_160620  IMG_20190308_160714

Jezero Taupo s jeho úchvatně modrou vodou

Jak jinak trávit deštivý den než v mlsáním dobrot v autě

 

9.3. Konečně bydlíme

Dnešek je ve znamení velkého stěhování. S Taupem se Koňas loučí ranním koupáním v nádherném jezeře a odjíždíme rozhodnutí, že se sem ještě v průběhu našeho cestování určitě vrátíme.

IMG_20190309_102042  IMG_20190309_090532 

Snídaně s výhledem na jezero Taupo a jeden koupající se blázen ve vodě

 

Po cestě do Rotoruy obdivujeme (nebo spíše litujeme?) blázny, kteří dobrovolně absolvují bungee-jumping nad hladinou řeky Waikato. Nám dostatečně zvedlo adrenalin v těle jenom pozorování :) V novém „doma“ nás přivítaly hostitelky Kylie a Bron, sestry dvojčata Maorského původu. Okamžitě nás uklidňuje fakt, že jsou obě policistky (jak se později dozvídáme z novin, dokonce místní celebrity!) a náš dům se nachází v nejklidnější a nejbezpečnější oblasti města. Našimi dalšími spolubydlícími jsou dva zakrslí králíci, dvě kočky a pes (Axo), ale všichni jsou úžasní a ihned si tu připadáme jako doma. Den zakončujeme grilováním sweet cornu a ryb na našem oblíbeném místě u jezera.

IMG_20190309_111953  IMG_20190309_110527  IMG_20190309_175747

Řeka Waikato a místo, kde se skáče bungee jumping těsně nad její hladinou

Večerní grilování v Rotorua

 

10.3. Bleší trhy a koncert

Pohodovou neděli jsme se užili v centru, samé kávičky, procházky, bleší trh, kde se nám podařilo ukořistit moka konvičku za skvělých 10 dolarů! A stihli jsme i krásné pěvecké vystoupení v Memorial Parku, kdy zaznívaly samé naše oblíbené muzikálové kousky. Jo a holky dneska domů dotáhly dalšího psa – nádhernou a hodnou Sheu.

  IMG_20190310_190700 

Koncert v Memorial Parku - už zapadáme mezi místňáky

 

11.3. Práce, práce, práce

Pro mě poslední poflakovací den (zítra nastupuju do práce!!!). Takže nákupy, běhání, kávička, pak trošku nepříjemný preemployment drug test, což znamená, že jsem musela ve speciální místnosti načůrat do kelímku aby zjistili jestli neberu drogy... Prý je to tady u lepších prací běžné, bohužel jsou zde na Zélandu drogy dost rozšířené. No a opět jsme se vrhli na roznášení životopisů pro Honzovu práci, a to do dvou různých pekáren (to jsou mí favorité, při představě čerstvého pečiva doma každý den) a dokonce naše holky (rozuměj hostitelky Kylie a Bron) slíbily, že se známých poptají v restauraci, kde také někoho shánějí. Takže už to musí klapnout!

received_355574601964674   IMG_20190311_225332 

Naše hostitelky, sestry dvojčata a místí populární policistky

Jako doma, kočky kam se podíváš

 

12.3. První den v novém jobu

Lázně Polynesian Spa patří mezi TOP 10 lázní na světě, a co se týče Nového Zélandu, jsou velmi unikátní díky své lokaci, a to na zdroji horkých geotermálních pramenů. No a tady já budu pracovat :) Takže dneska proběhlo pouze nějaké bezpečnostní školení, prohlídka všech prostor (je to obrovský a pořád se tu ztrácím!), zkouška pracovní uniformy, a protože zrovna na dnešek bylo naplánované školení ohledně produktů z místního léčivého minerálního bahna, tak mě tam samozřejmě také šoupli, ať se něco přiučím. Bylo to všechno skvělé, ale na konci dne jsem měla pocit, že mi ze všech těch informací a odborné angličtiny praskne hlava. Takže se přímo nabízelo, vyzkoušet si lázně na vlastní kůži, ale tentokrát jako zákazník - jeden z pracovních benefitů pro zaměstnance je možnost bezplatně využívat láznně, což platí i pro partnera nebo rodinného příslušníka. A opravdu, horké prameny stály za to!

IMG_20190313_195004  IMG_20190313_195218

De Luxe Pools v Polynesian Spa

 

13.3. Druhý den v novém jobu

Tak jestli jsem měla pocit, že včerejší den byl náročný, netušila jsem, co přijde dnes. Na řadě bylo školení ke zvládnutí přesného postupu všech procedur, které bych měla provádět v rámci práce, a byl to…no masakr. Za 4 a půl hodiny jsem neměla čas se ani napít nebo odskočit na záchod, v jakém jsme byli fofru, a můj mozek jel na plné obrátky ve snaze zapamatovat si všech deset tisíc věcí, na které nesmím zapomenout. Aspoň že jsem měla jako školitelku moc příjemnou Japonku Myuki, která mi se vším ochotně pomáhala. A super zpráva přišla také od Koňase – zítra jde na zkoušku do jednoho jobu, kde se mu ozvali. Bude to asi super morda, jedná se o nějaké manuální práce v lese, na druhou stranu nabízejí pěkné peníze. No zkusíme a uvidíme. Ideální příprava na takovou práci je regenerace, takže se jdeme opět naložit do lázní.

IMG_20190314_125219  IMG_20190314_125113

Regenerace a relaxace je důležitá

 

14.3., 15.3. Zaučování přes den a večerní relax

Pokračuje moje zaučování, tentokrát se nese v českém duchu – na starost mě dostal Petr, který na Zélandu žije již tři roky i se svou manželkou. Zatímco mé školení obnáší plácání bahna na hosty a balení je do všelijakých zábalů a patlání tisíců druhů různé kosmetiky, Koňas na svém „prvním dnu“ na zkušenou v nové práci téměř potí krev. Po jednodenním zápřahu, kde na vysokém žebříku lozí po stromech a obřími nůžkami likviduje větve, přichází domů zbitý jako pes a zvažuje, jestli tahle práce bude ta pravá pro něj. Ještěže mám ty pracovní benefity a tak další dva večery trávíme naložení v léčivých horkých pramenech.

IMG_20190315_135306  IMG_20190314_145841

Učení se přesných postupů různých lázeňských procedur a používání kosmetických produktů, ve kterých mám neskutečný guláš kompenzuju relaxačními procházkami u jezera

 

16.3. Závody na Blue Lake a grilovačka

Míříme na výlet k Blue Lake, natěšení na odpočinek v nádherném a tichém prostředí našeho oblíbeného jezera obklopeného zelenými kopečky, auto vybavené ledničkou plnou dobrot k přípravě pořádného barbecue. K našemu překvapení se jezero hemžilo stovkami lidí, přesněji řečeno závodníků, a jak jsme záhy zjistili, dnes se zde pořádá velký plavecký závod napříč všemi věkovými kategoriemi. Den jsme tedy strávili ještě lépe, než jsme plánovali – fanděním sportovcům, obdivováním jejich nadlidských výkonů a na závěr za odměnu skvělé hamburgery, opět na veřejném grilu zdarma přímo u jezera.

IMG_20190316_134146 IMG_20190316_135345 IMG_20190316_135433

Blue Lake okupovaný sportovními nadšenci

 

IMG_20190316_204038  IMG_20190316_204629

Po skončení závodu si i my užíváme vody a pohodu u barbecue

 

S plnými pupky se nám nechce jít hned naložit do horkých pramenů lázní, a tak si ještě procházíme stezku kolem termálního jezera a obdivujeme měsíční krajinu, smradlavé krátery a doutnající praskliny v zemi. Podél cesty nás varují cedule s upozorněním, ať nescházíme ze stezky, neboť zde hrozí propad kvůli nestabilnímu povrchu a termální činností pod námi. Po hodince procházení zakončujeme den úžasnou koupelí v Polynesian Spa.

IMG_20190316_175353  IMG_20190316_175906

Měsíční krajina při břehu Rotorua Lake plné geoteramální aktivity

 

17.3. Závody pokračují a setkání s Čechy

Závody pokračují i dnes, a tak se opět vydáváme na včerejší místo činu a kroutíme hlavami nad neuvěřitelnými výkony plavců, kteří dnes absolvují pět kilometrů plavby v ne úplně klidném jezeře, díky dnešnímu otravnému větru. Na odpoledne jsme se těšili na setkání se Sigim a Anetkou – přáteli z Čech, tedy konkrétně baristického kurzu v Praze, kde jsme se před pár měsíci potkali. Zážitky z cest i prací jsme bouřlivě rozebírali v Kurai Parku nad pár lahváči pivka a grilovanými kukuřicemi. Rozhodně jsme toho měli spoustu na povídání, tak není divu, že jsme se loučili až v nočních hodinách a příslibem dalšího setkání.

IMG_20190317_190405  IMG_20190317_190348

Relax na Lakefront Rotorua s vyhlídkou na ostrov Mokoia

 

IMG_20190317_183101 54729801_439336189941541_6300524707481387008_n

Dneska si nás v Kuirau parku opět fotili asijští turisté a hlava jim nebrala, že prostě jen tak sedíme s přáteli v parku, popíjíme pivo a připravujeme si jídlo na jednom z veřejných barbecue

 

18.3. a 19.3. Packhousy v Te Puke a pláž Papamoa

Dnes se nám po práci sice podařil super kauf, sehnali jsme kolo z druhé ruky na dojíždění do práce v poměrně dobrém stavu za sedmdesát dolarů (super deal!), na druhou stranu s ním nemáme kam dojíždět. Já sice práci mám, ale hodin zatím tak málo, že z toho akorát zaplatíme nájem, a Koňas zatím stále pátrá. No co, další den se jedeme „pojistit“, kdyby věci začaly vypadat opravdu bledě. Pojistou máme na mysli packhouse v Te Puke, v podstatě fabriku, kde se maká u pásu a balí se kiwi do krabic, a berou tam taky každýho, kdo má ruce a nohy. Když už jsme tak blízko Papamoa Beach, neodoláme a jedeme se osvěžit na pláž. Po příjezdu zjišťujeme, že už to asi na koupání nebude, přecejen se léto chýlí ke konci a podzimní studené večery jsou tady. Ale procházka a krásné výhledy na západ slunce a vlny nám koupání vynahradí.

IMG_20190320_091337 IMG_20190320_091416

IMG_20190320_091356 IMG_20190319_170124

Kochačka u Papamoa Beach

Fotka s obřím kiwi u největší kiwi farmy na Novém Zélandu, Seeka

 

20.3. Pekař peče housky, uždibuje kousky

Zadařilo se, hurá! Koňasovi se ozvali z malé domácí pekárny v nákupním centru Central Mall a je pozván na zkušební čtyřhodinový trial do práce. Pracovní doba je děsná, od třech ráno nebo od půlnoci do devíti ráno, ale jsme momentálně v situaci, kdy bereme cokoliv. Přes mé velké překvapení se můj pekař vrací nad ránem domů s úsměvem od ucha k uchu, dobrou náladou a chlebem jako výslužkou v ruce. Práce je to prý krásná, motat pečivo ho neskutečně bavilo a hlavně by ho tam chtěli. Super, mám doma pekaře! A protože je den ještě dlouhý, jdeme s Kylie a psy na večerní procházku kolem jezera.

YIAC0435  YIAC0432

Venčíme sebe a pejsky

 

21.3. a 22.3. Práce se rozjíždí a Rotorua Night Market

Tak jsme se oba dočkali, mě postupně přibývají hodiny v práci, zaučování je u konce (dneska jsem měla poprvé opravdické platící hosty jupí) a z Koňase je teď denně pekař učeň. Večer se vydáváme na Rotorua Night Market. Událost spočívá v tom, že se v jednom místě v centru města na několik hodin uzavřou ulice a zaplní je desítky stánků s místními prodejci, nabízející občerstvení, všelijaké pochutiny a dobroty z celého světa. Je to skvělé místo, kde se člověk opravdu výborně nají, potká se se spoustou lidí všech možných národností a poslechne dokonce živou hudbu místních začínajících umělců. Prostě krásný večer! Co asi oceňuji na tomhle trhu nejvíc, jsou lidové nepřemrštěné ceny prodejců, kdy se tady dá krásně najíst za deset dolarů, a taky absence prodeje alkoholu, který by na podobné akci u nás na sto procent převažoval a každý by chodil s kelímkem piva v ruce.

IMG_20190321_182718  IMG_20190321_184819

IMG_20190321_184112  IMG_20190321_184404

Rotorua Night Market se svými stánky, živou hudbou a nekonečným množstvím dobrot

 

25.3. Tihiotonga Centennial Park mezi ovečkami a exotickými stromy a výhled na Te Puia

Ranní běhání mi dnes přináší nečekané odhalení – objevila jsem naprosto úžasný botanický park plný volně pobíhajících oveček a nejrůznějších pestrobarevných stromů ze všech koutů světa. Nepopsatelný pocit při běhu křivolakými uličkami v trávě, kdy přede mnou uraženě uskakují huňaté ovce do stran a z vyvýšeného místa se mi naskýtá výhled na celé město, ještě lehce zahalené v ranní mlze. Protože se svým skvělým objevem (jak jsem později našla na mapě, Tihiotonga Centennial Parku) musím pochlubit, jdeme sem znovu na procházku odpoledne i s Koňasem, a před tím si ještě střihneme lehký trail nad městem s výhledem až na jezero a hlavně na bublající gejzíry v termálním parku Te Puia.

YIAC0468  YIAC0460  

YIAC0474  YIAC0480

Procházka s výhledem na celé město, jezero a termální park Te Puia

Tihiotonga Centennial Park plný oveček a krásné přirody

 

28.3. Abrakadabra

Novinky ze světa práce v Rotorua - protože je Kůň ve shánění práce opravdu vytrvalý, konečně mu to přináší ovoce, a jde na další zkušební trial do další práce, tentokrát kitchen hand (pomocná ruka v kuchyni) do krásné stylové restaurace a kavárny Abrakadabra. Práce je easy peasy, lehká a absolutně nenáročná v kolektivu super lidí, takže obě strany neváhají a domlouvají další spolupráci. Takže už máme dvě krásné part time (zkrácený úvazek) práce, to by šlo.

IMG_20190322_094722 IMG_20190326_213300 IMG_20190327_084941

Pár fotek toho, jaký máme doma zvěřinec (ano, je to pakobylka na ručníku ze sušáku)

 

30.3. Cascade Falls Track a rébus po cestě, vyžití v zábavním centru

Dopoledne trávíme na nenáročné procházce v okolních kopcích s pěknou odměnou na konci v podobě malých ale okouzlujících vodopádů Cascade Falls. I tak se ale vracíme domů poměrně znaveni a plánujeme, co s načatým dnem.

IMG_20190331_124301  IMG_20190331_135126

IMG_20190331_123324  IMG_20190331_1354341

Procházka okolní džunglí s Cascade Falls na konci. Na trase nás čekala na stromě připíchnutá hádanka, se kterou jsme si ale nevěděli rady, a odpověď našel pan Google. Tak co, budete lepší než my?

Konečně kulturní vyžití! Celý večer prší, tak aspoň večer nás „naše“ holky zvou na posezení s jejich přáteli do nového obřího zábavního centra Motion Entertainment, takže neváháme a jdeme s nimi poklábosit u bowlingu. Zjišťujeme, že se ocitáme v ideálním místě pro gamblery a herní maniaky. Několik bowlingových drah, laser game, mini golf, obří trampolíny, několik desítek herních automatů, na jaké si jen dokážete vzpomenout, od pacmana po strefování vykukujících červů obřím kladivem. Ostatní nejvíce láká střílecí hra se zombíky ve virtuální realitě, kterou neváhá otestovat i Koňas. Podívaná to byla myslím pro všechny okolo, když po odstartování hry začaly holky pištět, ať z nich jdou ty zombie dolů. Večer završujeme naprosto dokonalou večeří v thajské restauraci ve veselém a přátelském duchu, kdy všechny talíře kolují od jednoho konce stolu na druhý, aby všichni ochutnali všechno a sdíleli tak svůj zážitek z jídla, jak je tady zvykem. Úžasná zkušenost.

IMG_20190331_185838  IMG_20190331_183126

Motion Entertainment, obří zábavní ventrum v Rotorua.

 

1.4. a 2.4. Sere a sere, nákupy, návštěva, koupačka, víno

Společný den volna jsme nuceni díky dešti trávit po obchodech a nákupech (i když, vlastně si nestěžuju:) Odpoledne nám zpříjemňuje návštěva českých přátel Anet se Sigim a v milé společnosti trávíme večer u vína a dobrého jídla, vyprávěním zážitků z našich prací i mimo ně a završujeme večer společnou koupelí v horkých lázních. Dle domluvy si u nás nechávají na noc cennosti a nepotřebné věci, protože momentálně stále bydlí pouze v autě, a na zítřejší velký trek Tongariro Alpine Crossing si sebou chtějí brát jen to nejnutnější a neprovokovat potenciální zloděje, kterých je tu na odlehlých parkovištích víc než dost. Loučíme se a přejeme šťastnou cestu do Taupa, kterou ještě dnes v noci musí podniknout. Další večer v podstatě trávíme velmi obdobně - ve čtyřech, s dobrým vínem a spoustou nezdravých dobrot na stole a vyprávěním zážitků z náročného treku v národním parku Tongariro.

 

3.4. Redwoods a průzkum Sulphur Point

Po cestě do Abrakadabra Café, kde má Kůň dneska směnu, se nechávám vyhodit v Redwoods, obřího stromového parku propleteného spoustou krásných tras a treků, a na jeden takový se vydávám na prochajdu. Objevuji famózní výhledy na celé město a nové potenciální místečko na super běhání. Cestou zpátky do města (která dle navigace v mobilu má trvat hodinu a půl…) procházím kolem Sulphur Point, místa jezera Rotorua s největší geotermální aktivitou a žasnu nad velkými sirnými krátery s unikající parou, které jen pár desítek centimetrů od chodníku lemují pěknou trasu kolem jezera. Po kávičce v Abrakadabra a osvobozením Koňase z práce mě bere za slovo a testujeme krásný trek v Redwoods lehkým regeneračním během.

 

YIAC0490  YIAC0495

IMG_20190403_141702  IMG_20190403_141428

Redwoods Tree Park a jeho krásy

 

4.4. Rotorua Night Market a nečekaná návštěva

Po práci se dnes těšíme na tradiční čtvrteční událost – večerní městské trhy Night Market plné dobrého jídla a hudby. Dle domluvy se k nám přidávají i Ondra a Vašek, cestovatelé jako my, které jsme potkali na grilovačce s Czech Kiwis v McLaren Falls Parku asi před měsícem. A dokonce jsme přemluvily i naše holky Kylie a Bron, takže se naše česko-kiwácká tlupa vydává ochutnávat vynikající pokrmy z místních reataurací. Jednoznačně vyhrály naprosto luxusní sečuánské plněné knedlíčky v pikantní sladko-kyselé omáčce. A protože nám i holkám bylo kluků líto, a nechtěli jsme je nechat spát v autě na parkovišti, ubytováváme je doma na gauči a trávíme večer u telky a piva, jako správní Češi.

 

5.4. a 6.4. Protože Čechů u nás v domě není nikdy dost

Jak nadpis napovídá, další dvě noci náš gauč okupují opět Češi, tentokrát Katka a Vojta, dva velcí sporťáci jak hrom, kteří přijeli na dva dny do Rotorua na triatlonový závod a hledali místo, kde složit hlavy, a taky vlastně kolo. Koňas šťastlivec měl zrovna volno, takže celý den strávil s novými přáteli na závodech u Blue Lake povzbuzováním závodníků terréního triatlonu Xterra. Dva večery utekly jako voda a jsme neskutečně vděční, že jsme mohli potkat super lidi jako tihle dva, kteří nám byli neskutečně blízcí a životní příběhy velmi podobné těm našim.

IMG_20190406_141107  IMG_20190406_103826

Kačka a Vojta po náročném triatlonu, kde vybojoval senzační bronz ve své kategorii

 

8.4. Pokus o zdolání Mount Ruapehu

Hurá, dva dny volna, to znamená jediné – jede se do hor! V brzkých ranních hodinách opouštíme plně naloženým a na spaní připraveným autem Rotoruu. Cíl je jasný, již jednou navštívený Tongariro National Park. Počasí jakš takš přeje, takže se po příjezdu do Taupa rozhodneme rovnou dojet na parkoviště pod nejvyšší horu pohoří Tongariro, kterou je skalnatá Mount Ruhapehu s bílými zasněženými vrcholky. Tedy rovnou – nesmím zapomenout oblíbenou kávičkovou zastávku a taky na místní tradiční hot pie, což je slaný koláč z listového těsta s náplní, na jakou si jen vzpomenete. Zdržíme se ještě v infocentru ve Whakapapa, abychom zjistili dnešní a zítřejší povětrnostní podmínky. Času už nám moc nezbývá, díky posunu času se stmívá již kolem šesté večer, ale přesto se vydáváme směrem k vrcholku. Trasa má mít pouze asi šest kilometrů, zato máme v těžkém terénu nastoupat asi sedumset výškových metrů. Stezka-nestezka je příšerná. Značení téměř nulové, takže správnou trasu víc tušíme, než vidíme a počasí se začíná zhoršovat. Místy se z chůze stává šplhání po čtyřech po obřích skalnatých balvanech. Opravu doslova Mordor. Na vrcholcích před námi začíná sněžit a za námi se tvoří hustá mlha, takže už ani nevidíme, kudy jsme sem vlastně přišli.

IMG_20190408_160651  IMG_20190408_154625 

IMG_20190408_210437  IMG_20190408_210333

Ani náročná trasa nám nevezme úsměv ze rtů

Proměna počasí během jediné minuty

 

Tak dneska horu určitě nezdoláme a po asi dvou kilometrech, které nám mimochodem v nehostinných podmínkách zabraly asi dvě hodiny, to otáčíme zpět na parkoviště. Mlhu naštěstí odfoukl vítr a lehký deštík, takže aspoň vidíme na cestu dopředu, ale i přes to jsme po cestě zpět asi třikrát sešli ze stezky, takže nechci vědět, jak bychom dopadli s mlhou. Deštík a vykukující sluníčko nám alespoň spravilo náladu nádhernou duhou mezi skalami.  Počasí se zase umoudřilo a ještě zbývá do setmění trocha času, tak lovíme na googlu GPS souřadnice a vydáváme se hledat jedno z míst natáčení Pána Prstenů, konkrétně místa, kde měl Frodo se Samem poprvé potkat Gluma, když se na ně plížil v noci shora ze skály. Po asi půlhodince chůze po krásně značené trase skalní štít skutečně nacházíme a za ním nádherný výhled do údolí mezi skalami s říčkou Whakapapanui Stream uprostřed. Tak jsme se dnes alespoň rozcvičili na zítřejší horu „H“ a teď rychle najít fleka na spaní. Vítězí low-costový kempu v National Parku Alpine Lodge s parkováním u hotelu, přičemž můžeme využít společnou kuchyň a společnou jídelnu a dokonce jsou k dispozici horké sprchy a záchody, takže za patnáct dolarů na osobu to je luxus. Akorát zima je už venku v noci v horách docela drsná, takže usínáme s připravenými čepicemi, zimními ponožkami a s hlavou pod peřinou.

IMG_20190408_210742  IMG_20190408_211226

Duha po cestě dolů a nádherné výhledy do údolí

 

IMG_20190408_211321  IMG_20190408_203205

Místo natáčení Pána prstenů

Noc byla mrazivá, ale zvládli jsme to!

 

9.4. Pokus o zdolání Mount Ngauruhoe

Ráno se budíme naspeedovaní a nahecovaní na dnešní jasný cíl – zdolat (i přes přísný zákaz…) Monut Ngauruhoe, aka Mount Doom (Hora Osudu) z Pána Prstenů. Jenom pod samotnou horu nás čeká několikakilometrová dřina po Devil´s Stairs (Ďáblovy Schody) a potom teprve výstup na sopku. Celá akce musí být rychlá, jelikož na parkovišti na začátku treku Mangatepopo Car Park je omezeno stání pouze na čtyři hodiny. Hodný pan hlídač nás naštěstí ujišťuje, že pokud se o hodinku zdržíme, nic se neděje, hlavně ať nespěcháme a nic se nám nestane. I tak začínáme téměř sprintem po schodech nahoru, u kterého nám sekunduje vtipálek turista Holanďan, asi čtyřicátník, cestovatel jako my, a vzájemně si tak zpříjemňujeme cestu o životní příběhy. Při úpatí hory se ale loučíme, a my se vydáváme na náročný úkol spolu s dalšími třemi mladými Němci, kteří se, když nás viděli, že rebelsky odbočujeme k hoře, neváhali přidat.

IMG_20190409_105728 IMG_20190409_200352

Ukecaní Češi si najdou přátele i při úmorné cestě po Ďáblových schodech

 

No, jak bych to shrnula. Cedule dole před začátkem stoupání „Pozor nebezpeční úrazu, padající kamení“, nás měla odradit. Stoupání samotné, ačkoliv nejstrmější v mém životě, nebylo až tak náročné, sice se lezlo po čtyřech, ale zato nebezpečné! Detaily nebudu rozepisovat, ale asi dvěstě metrů pod vrcholem to otáčíme a se staženými zadky sbíháme, nebo spíše kloužeme po štěrku a ztvrdlé lávě dolů. Nestojí to za to!  Pokud si tohle bude někdy číst někdo, kdo výstup na vrchol sopky zvažuje, tak za mě – nestojí to za to. Hora za mě stejně vypadá líp zezdola, lepší rozhled máte z vedlejší o pár desítek metrů vyšší Mount Tongariro a nebudete ohrožovat život ani svůj, ani jiných. Po cestě zpátky neuvěřitelně svítí sluníčko a výhledy jsou fantastické. Schody dolů jsou, jak se dalo očekávat, horší než když se šly nahoru. Plni dojmů a nových zážitků vyrážíme zpět do Taupa vyráchat si nohy v jezeru a domů do Rotoruy zregenerovat svaly do hot pools. Před nastávajícímí pracovními dny to bude potřeba.

YIAC0549  YIAC0521

Tak co, zvládneme to? Zespoda vypadá vše ještě snadně. Stoupání je ale prudší víc a víc.

 

YIAC0536  YIAC0539

Výhledy skoro ze skora byly úchvatné. Ale z úplného vrcholu se dnes nepodíváme.

 

15.4. Maorská vesnička Whakarewarewa a „pár“ Čechů v hospodě

Na dopolední program dneska nemusíme daleko. Přejíždíme do Maorské vesnice Whakarewarewa Village (tedy abych byla přesná, celý název je Te Whakarewarewatanga O Te Ope Taua A Wahiao), kterou máme spolu s termálním parkem Te Puia asi pět minut jízdy autem od našeho domu. Návštěva je zpoplatněná, má zahrnovat komentovanou prohlídku s průvodcem a pěvecké a taneční vystoupení Maorů v tradičních krojích a ukázku jejich bojového tance, Haku. Procházka po vesničce a spousta zajímavých informací o zvycích a tradicích Maorů od naší, jak jinak než Maorské průvodkyně, nás nadchla. Už jenom z faktu, že tahle vesnička je jediná „opravdová žijící“ tady na Zélandu, což znamená, že zde Maoři opravdu žijí ve svých domech postavených na této horké a sirnaté půdě a není to jen na oko postavená turistická atrakce pro show za peníze. Je vůbec štěstí, že dovolí nám turistům je sem chodit okukovat.  Každý den v pět odpoledne se tady brány zavřou, turistům je vstup zakázán a Maoři si zde poklidně žijí svůj společenský život. Jsme mile překvapeni, že na konci trasy jsme z vyhlídky mohli obdivovat soptící gejzíry z termálního parku Te Puia, sousedící s vesničkou. Gejzír vroucí vody, který zde tryská, může dosahovat výšky až čtyřiceti metrů! Dnes se mu ale asi nechce, a tak se musíme spokojit jenom s nějakými patnácti metry. Závěrečné vystoupení Maorů je skvělé! Celou dobu jejich zpěvu a tance mám husí kůži a při závěrečném bojovém Haku, který měl sloužit pro zastrašení nepřítele před bojem, opravdu pociťuji jeho sílu a energii a mám z nich fakt nahnáno. Celé představení je kouzelné a Maorská kultura ve mně zanechává silný dojem. Po show se ještě procházíme parkem kolem bublajících a kouřících jezírek a menších gejzírků a v místním bufetu zkoušíme listovou kapsu plněnou Hangi. Hangi je tradiční Maorské jídlo, připravované dušením na páře vycházející ze země, takže pro přípravu tohoto pokrmu stačí jídlo zavěsit do speciálních proutěných košů nad místa s největší geotermální aktivitou. Protože má Koňas po noční, jde si po příjezdu domů trochu schrupnout a já vyrážím s našima holkama Kylie a Bron a psem Axem na procházku do lesů Redwoods a přicházíme až na nádhernou vyhlídku na celé město. Po chvilce koukání si uvědomuji, že jsme sem vlastně jednou došli s Koníkem, ale z opačné strany. Večer sedáme do auta a jedeme směr Tauranga a těšíme se na posezení s Czech Kiwis, kteří tuhle akci pořádají pro všechny Čechy z okolí. Pivnice The Rising Tide je skvělá a ve společnosti asi čtyřiceti dalších Čechů (nechybí ani naši přátelé Anet a Sigi a Ondra s Vaškem) se cpeme smaženými asijskými knedlíčky a ochutnáváme místní druhy piv. Po pár hodinách (a pár pivech...) jdeme přespat ke spolužačce Ivči, které jsme jako úplatek za nocleh donesli pořádnou dávku pečiva z Bakers Delight.

IMG_20190415_105310  IMG_20190415_111538

Vstup do vesničky Whakarewarewa

Takhle tady místí vaří kukuřici

 

IMG_20190415_112137  IMG_20190415_125830IMG_20190415_123501  IMG_20190415_124634

Zpěv, tanec a bojové Haku

 

IMG_20190415_132936  IMG_20190415_134331

Odpolední vycházka s výhledem na dýmící město Rotorua

 

16.4. Kolem Mount Maunganui , největší vodopády severního ostrova a večerní kulinářský zážitek

Ráno ve slunné a krásné Tauranze. Moře!! Tak dlouho jsme ho už neviděli, a tak nasáváme plnými doušky příjemný slaný vzduch a užíváme si kochací procházku kolem Mount Maunganui. Zářivě modrá voda, nádherná příroda a šumící vlny nás nezklamaly a nakoply na naši další zastávku – největší vodopád severního ostrova na Zélandu – Wairere Falls. Voda zde padá z vrcholku vodopádu asi 153 metrů dolů. Celý trek má pouze přibližně čtyři kilometry, zato terém je dost těžký a pekelně strmý. Výstup nahoru nám trvá asi hodinu, ale to jsme trasu v podstatě skoro vyběhli přes všechny schodky, mostky, kluzké balvany a kořeny. První vyhlídka asi v polovině trasy nám nabídla neskutečný pohled na celý vodopád a my jej mohli obdivovat v celé jeho kráse ještě z poměrně velké vzdálenosti. Něco jiného to bylo na samém vrcholku vodopádu, kdy jsme se najednou octli jako v nějakém akčním filmu z Amazonského pralesa. Před námi líně tekoucí řeka, horizont a za ním několik set metrů hluboká propast s neuvěřitelným výhledem do údolí na celou oblast Waikato. Plni dojmů se vrháme na cestu zpátky, která nám po kluzkých kamenech a strmých sestupech zabírá skoro dvojnásobek času, co cesta nahoru.

IMG_20190416_100449  IMG_20190416_100833 

Procházka kolem oblíbené Mt Maunganui v Tauranze

 

IMG_20190416_130813 IMG_20190416_133604

Nejvyšší vodopády celého severního ostrova NZ v celé svojí stopadesáti metrové kráse

My dva nahoře u vodopádu, v celé svojí kráse

 

IMG_20190417_204843  IMG_20190417_204954

Výhledy dolů byly fantastické a děsivé zároveň

 

Na zpáteční cestě se občerstvujeme naší skvělou domácí kávičkou připravenou na vařiči v autě a ještě se naposledy pokocháme okolní krajinou před návratem „domů“ do Rotoruy. Rychle ze sebe udělat člověka a jde se na rande! Před námi je čtyřchodová večeře v indické restauraci Steam a my si plnými doušky vychutnáváme všechny ty skvělé kořeněné pokrmy, jejichž názvy ani nedokážeme vyslovit. Super závěr našich „days off“.

IMG_20190416_191227  IMG_20190416_193952

Ochutnávka kompletního indického menu s dezertem "Gulab Jamun", smažené kuličky z těsta ála koblížek nasáté v neuvěřitelně sladké omáčce.

 

22.4. Pracovně sváteční Velikonoce

Velikonoce, hurá! Není nad to, strávit je celé v práci, jako já :) Vůbec si ale nestěžuji, za jeden a půl násobek mzdy a den dovolené navíc se to pracuje samo. Pro Novozélanďany připadá největší svátek hlavně na neděli, a to spíše pro děti. Pořádají se pro ně egg hunts, lovy na čokoládová vajíčka, která jim dospěláci schovávají po celém domě a zahradě, nebo jsou tyto lovy i veřejné, například někde v lese. Pro dospělé jsou Velikonoce hlavně svátky dobrého jídla a spousty alkoholu, se kterým to občas dost přehánějí, takže na neděli je tady zákaz jeho prodeje. My slavili prací, tedy ráno jsem stihla na rychlovku vyfouknout pár vajíček a umělecky je vytunit fixkou, umíchat vajíčkový salát a za to jsem dostala hody hody doprvody po zadku vařečkou, takže aspoň něco!

IMG_20190421_203229  IMG_20190423_103259  IMG_20190422_091712  

Rychlovelikonoce v našem podání

 

23.4. a 24.4. Nákupy a průzkum okolních jezer

Potřebuju nové běžecké boty! A kde jinde je hledat, než v místní běžecké speciálce Podium, když není po ruce přerovský Best4Run. Takže z nevinného „jdeme se tam jenom podívat“ jsou supr čupr nové Saucony a ještě lepší je jejich cena 114 NZD. Volno trávíme pohodovými procházkami po městě a kávičkou v Koňasové druhé práci, marocké restauraci a kavárně Abrakadabra. Další den se vydáváme na výlet k přilehlým jezerům Rotoruy. Jako první jedeme omrknout obří Tarawera Lake, na jehož okraji se mohutně tyčí vyhaslá sopka Mount Tarawera, která při své poslední erupci před více než sto lety zasypala okolní vesnice mrknutím oka a způsobila ohromná zemětřesení. Výhled na jezero i sopku už po cestě je fascinující, o to více zblízka přímo od břehů jezera. A protože jsme dneska líní, vychutnáváme si pohledy na neuvěřitelnou krajinu jako dva důchodci zabalení od hlavy až po paty v dece z lavičky na břehu. A vlastně to stejné probíhá u jezera Okataina. Nádherná krajinka, průzračně modrá voda a dva zakuklenci na lavičce. Dokonalé odpoledne.

IMG_20190424_142843  IMG_20190424_153118

Molo u jezera Tarawera a pohled na jezero z vyhlídky

IMG_20190424_155143  IMG_20190424_144306

Relax u jezera Okataina "na důchodce" pod dekou na lavičce se sopkou Tarawera v pozadí

 

29.4. Endgame

Ano, prostě nám to nedalo a museli jsme jít do kina! Ještě aby ne, na poslední díl Avengers, pro nás-Marvel fanoušky-boží podívaná. Sice jsme měli místy lehce problémy s angličtinou, holt v kinech nefrčí anglické titulky, i tak jsme si film parádně užili, samozřejmě s notnou dávkou popcornu.

IMG_20190429_192719

Malé děti v kině

 

30.4. Masérka/masírovaná

Dočkala jsem se. Dneska vcházím v mém volném dnu do spa, tentokráte ne jako terapeut, ale jako host a těším se na svou první „zaměstnaneckou“ masáž zdarma. Před masáží nesmí chybět soak, to se samozřejmě přidává Koňas se mnou, a pak si na vlastní kůži vychutnávám masáž. Tak už se nedivím, proč máme furt tak plno, stojí to za to.

IMG_20190430_094322  IMG_20190430_133713

Relax před masáží a po masáži

 

1.5.Hobitton, ráj fanoušků Pána Prstenů

Super brzká ranní vstávačka a jedeme tam! Konečně na ono místo, které si skoro každý (tedy skoro každý fanda LOTR – rozuměj Lord of the Rings) vybaví jako první, když se řekne Nový Zéland. Parkujeme auto u informačního centra v městečku Matamata a skáčeme do stylového hobitího autobusu, a hurá směr Hobitton. Už po cestě jsme krmeni spoustou zajímavých informací a videjí a nadšeně hltáme každé slovo. Naši první ranní skupinku tvoří k obrovskému údivu všech, včetně řidičky a průvodkyně, pouze šest lidí. Což se vůbec nestává často, většinou bývá plný autobus, takže máme radost, že se oplatilo brzké vstávání a včasná rezervace vstupenek a místo čtyřiceti lidí máme v podstatě soukromou prohlídku. Už cesta rozsáhlými farmářskými pozemky, plná vesele pobíhajícího dobytku a nádhernými, sluncem zalitými zelenými kopečky je fascinující. Jak bych shrnula samotnou vesničku. Zážitek. Jako bychom vkročili do místa, ze kterého jen před malinkým okamžikem odběhli všichni hobiti, kteří zde ještě před pár sekundami poklidně žili, a tak máme neustále tendence po nich někde za rohem očima pátrat. Tak dokonalá replika toho, že zde opravdu někdo takový žije. Pečlivě vyšlapané chodníčky v trávě, na které mají najaté speciální zaměstnance, aby opravdu vypadalo, že tudy denně chodí majitelé malých domečků, ledabyle pohozené hrábě uprostřed kvetoucích záhonků s květinami, dýněmi, kouřící komín u většiny domků, rozehraná šachová partie, pověšené roztomilé zmenšeniny oblečení na prádelních šňůrách, nedojedená snídaně na stole, to všechno má u vás vzbudit dojem, že to zde opravdu žije, a dle našeho zážitku naprosto souhlasíme. Je tady všechno, na co si jen z fimové ságy vzpomenete. Bilbovo Dno Pytle, plácek pro slavnostní hostinu, kde slavil Bilbo narozeniny, mlýn s jezírkem, hospoda, každičká rekvizita a místo, do nejmenšího detailu zpracované. Nezbytné foto celé naší nepočetné skupiny u nejznámější hobití nory a pádíme do hobití hospody U Zeleného Draka na pravý a nefalšovaný hobití ležák. Konečně pivo, které alespoň trochu chutná jako to naše! Holt hobiti, vědí, co je dobré. Opojeni zlatavým mokem se loučíme s roztomilým údolím plným pestrobarevných domečků a nasedáme do autobusu směr Matamata. V hlavě ještě stále nemůžeme uvěřit všem „fun facts“, tedy špekům z natáčení, všech možných fíglech a triků použitých ve filmech LOTR a Hobit. Ale prozrazovat je nebudeme, na to si tam zajeďte sami, vřele doporučujeme! Den zakončujeme dokonalým sushi v místní japonské restauraci a koupačkou ve Spa s našimi českými přáteli Anet a Sigim.

 

6.5. Vodopády Tarawera Falls, břehy Tarawera Lake, vína od White Goose a západ slunce na Whakatane beach

Dnešní plán – výlet do Whakatane, přímořského městečka na východním pobřeží a po cestě stihnout vodopády Tarawera Falls. Trošku otrávení tím, že za vstup k vodopádu se musí zaplatit poplatek, jelikož se nachází na soukromém pozemku, vyrážíme na krátkou, asi půlhodinovou procházku podél říčky směrem k několika desítkám metrů vysokému přírodnímu úkazu. Cesta se oplatila, za celou dobu nepotkáváme jediného turistu, a tak si vychutnáváme pohled na krásné vodopády uprostřed husté džungle sami. Odměnou nám je také pohled na jednu z největších činných sopek na Zélandu, Mout Tarawera, se svými třemi doutnajícími vrcholy. Po krátké svačince u jezera Tarawera s nádherným výhledem a opět ani živáčkem kolem, a dokonalou ozvěnou, která dokázala zopakovat několik celých slov po sobě, pokračujeme dále do naší cílové destinace. Nekonečnou jízdu autem si zpestřujeme nákupem feijoa (čti fidžoa), dokonalého sladkokyselého ovoce, připomínající něco mezi ananasem a jahodou, v místním honesty boxu. Honesty box je v podstatě takový samoobslužný stánek, většinou s ovocem, zeleninou, vajíčky nebo jinými farmářskými produkty. Stačí jen vložit daný obnos peněz do schránky a můžete si vzít svůj nákup. Celé je to samozřejmě založené na důvěře, proto název honesty box (v překladu poctivá nebo čestná krabička). Stále ještě před naším cílem se necháváme zdržet další zastávkou. Tentokrát jsme se nechali strhnout obří cedulí hlásající Homemade Feijoa Wine a po pár minutách už nás obskakuje milý pan vinař z White Goose Winery a nabízí nespočet ochutnávek vlastnoručně vyráběných úžasných vín od malinových, jahodových, rybízovch, švestkových až po to z feijoa. Odjíždíme s mírně motající se hlavou, vybaveni asi třemi lahvemi vína a prosecca a já jsem vděčná člověku, který spojil dokonalé ovoce s dokonalým nápojem a vymyslel feijoové prosecco :). Whakatane nás vítá krásným výhledem na oceán a kouřící sopečný ostrov White Island. Zbytek dne trávíme poflakováním u pláže a sledováním senzačního západu slunce a zelenkavých kopečků z místí vyhlídky.

 

 

 

 

 

 

--- pár dní chybí, někdy dopíšu :P ---

 

29.5. Procházka po městě, čaj u Vika a manželky

Dnešní „day off“ trávíme relaxační procházkou po oblíbených místech Rotoruy. Takže míříme na Lakefront walk a kocháme se dlouhou vycházkou, lemující pobřeží jezera, až k Sulphur point, doutnající a bublající části jezera, kde nás vítá vznášející se mrak páry a nepříjemný (ale pro nás vlastně už vcelku normální) zápach síry. Po návratu do centra se zastavujeme u Koňovýho šéfika Vika, který sem se svou manželkou přijel s Indie, na návštěvu, a jsme pohoštěni pravým indickým čajem s mlékem. Den zakončujeme kávičkou v Abracadabra Café.

IMG_20190529_131415  IMG_20190529_131521

Sulphur Point a výhledy na jezero Rotorua s ostrůvkem Mokoia uprostřed

 

IMG_20190604_141850  IMG_20190522_1423401

Káva v Abracadabra připravená nejlepším baristou ve městě :)

 

2.6. Meeting Čechů v Rotorua

Přes facebook jsme dali dohromady sedánek u piva pro všechny Čechy, kteří jsou momentláně ve městě, nebo jím alespoň projíždějí. Nakonec se nás schází ve vyhlášené pivnici Pig and Whistle (nás ale moc nenadchla) sedm, ve složení pět Čechů, Slovenka a Kiwák. Pokec senzační, hamburger průměrný a pivo předražené, ale odcházíme plni dojmů a obohaceni spoustou nových informací a hlavně přátel.

 

5.6. Rainbow Springs Park

Na dnešní volno jsem naplánovala prohlídku místního přírodního parku Rainbow Springs, který se honosí titulem největší kiwi líhně na světě. Z hecu jsem dopředu napsala email, jestli bychom jako momentální obyvatelé města, a já jako zaměstnanec Polynesian Spa, nemohli dostat třeba nějakou slevičku na vstupném (50 dolarů za jednoho je docela palba). Takovéto slevy pro místí, a ještě pro zaměstnance velkých podniků v turismu tu holt frčí, tak proč to nezkusit. Takže nakonec ve středu ráno, sice za mírného deště, vcházíme do parku se vstupným pro oba zdarma, k tomu komentovanou prohlídku celým parkem, líhní pro kiwi a jízdou na tobogánu jako bonus k tomu. A ještě nás při vstupu přivítali jako vážené hosty, „to jsou ti ze Spa“! Líheň je super zajímavá, dozvídáme se ještě více informací o těch neuvěřitelně roztomilých a bohužel velmi ohrožených nelétavých ptáčcích kiwi. Taky obdivujeme snad největší pstruhy na světě měřící k jednomu metru, vycvičené papoušky a jiné domorodé novozélandské ptactvo. Třešinkou na závěr je jízda v super mini lodičkách po uměle vytvořeném potůčku, a tak vybaveni obřími pláštěnkami, takže vypadáme jako dva zmoklí mozkomoři, sedáme do loděk a vyrážíme vstříc dobrodružství. Na závěr nás vyveze speciální výtah (ano, výtah pro lodičky to je úlet!) na obří skluzavku s přiléhavým jménem Big Splash. Po absolvování dvou jízd po sobě (paní u lodiček nás pustila, protože byl park téměř prázdný) usuzuji, že vůbec nepotřebuji k povzbuzení adrenalinu sjíždět divoké řeky na raftu nebo skákat z padáku, mě bohatě zvedla tepovku tahle „dětská jízda“ v lodičce po klouzačce dolů. Ale bylo to super!

 

IMG_20190605_104645  IMG_20190605_110100

Pstruzi v hejnu hladově krouží jako žraloci

Papouch útočí na paní průvodkyni

 

IMG_20190605_111904  IMG_20190605_112047

Ani deštivé počasí nám nezkazí radost z návštěvy parku a jízdy na loďce

 

IMG_20190605_120537

Památeční fotografie s mým výrazem, který hovoří za vše

 

6.6. 10 let

Protože čas plyne rychle jako voda, dnešní den slavíme s Koníkem desetileté (!!!) výročí, co jsme spolu. Kde jinde na slavnostní véču, než do restaurace, kde Koňas pracuje, takže si nás tady opět rozmazlují jako VIP hosty a jsme obdarování asi dvěma chody a drinkem k naší večeři navíc zdarma. A na závěr dne Xmeni v kině. I když asi taková bomba to nebyla, když Koňas celý film prospal.

IMG_20190606_090451  IMG_20190606_190434

Dort ani romantická večeře nechyběla

 

17.6. Te Puia

Slev na turistické atrakce není nikdy dost, tak se vydáváme do termálního parku Te Puia, vyřídit rezidentskou kartičku, která nám má zajistit vstupy zdarma a spoustu dalším výhod. Jediné, co je k tomuto potřeba, je prokázat, že opravdu bydlíme zde v Rotorua, tedy mít nějaký „proof of adress“. Mě uznávají doklad od balíku, který jsem si nechala poslat na své jméno. U Koňase to byla trošku ostuda, protože jediná zásilka, která mu kdy došla, byla pokuta od policie za překročení rychlosti. Ale co, lejstro uznáno a jdeme na komentovanou prohlídku Te Puia, centra novozélandské Maorské kultury a geotermálních úkazů. Jelikož jsme v hlavním městě termálních aktivit už nějaký ten pátek, tak nás prohlídka až tak nezaujme, ale i tak si vyslechneme zajímavé povídání o životě Maorů, místních gejzírech a dokonce máme příležitost vidět kiwi ptáčky, co tu chovají. Největší gejzír v centu parku stíháme při jeho nejvýraznější aktivitě, kdy vařící voda a pára o teplotě kolem dvě stě stupňů dosahuje výšku několika desítek metrů. Co se nám velmi líbilo, bylo nahlédnutí do místí Maorské řezbářské školy, kde se z generace na generaci předávají vědomosti a dovednosti o tradiční Maorské výzdobě a architektuře.

IMG_20190617_111741  IMG_20190617_112330

Typická ukázka Maorské architektury a foto z dílny, kde vznikla

 

IMG_20190617_114458  IMG_20190617_115124

IMG_20190617_115407  IMG_20190617_115739

Vstup do parku a pohled na největší gejzír chrlící vroucí vodu

 

18.6. Maketu, nadšení rybáři a Mount Maunganui

Touha udělat si výlet k oceánu nás zavedla do vesničky Maketu, proslavené výrobou Hot Pies, horkých slaných koláčů, které místí naprosto zbožňují. Po procházce po nádherné kamenité pláži popojíždíme dál na sever do Mount Maunganui, kde dostáváme geniální nápad, vyzkoušet rybářský prut, koupený a složený v autě už několik měsíců. Na Novém Zélandu je rybaření na moři, až na některá speciální místa, povoleno bez jakéhokoliv rybářského oprávnění. Stačí jen dbát na správnou etiku u vody, chovat se k rybám s citem a dodržovat minimální povolené míry u určitých druhů ryb. Vrháme se na sbírání mušlí a rozbíjení lastur, abychom z nich dostali „masíčko“, po kterém prý ryby šílí. Na první záběry jsme vůbec nemuseli čekat dlouho. Spíše řečeno, nástraha vždy ani nestihla pořádně klesnout, a už s ní nějaká rybka odplouvala v tlamě. Naší nevýhodou byla špatně zvolená velikost háčku na místní malé rybky, takže první úlovek přišel až po pár minutách a několika zaseknutí na prázdno. Radost z první vylovené ryby je nepopsatelná! Jako malé dítě se raduji z každé vylovené minirybky. Hned na začátku se mi podaří vytáhnout jednu krásnou „pipe fish“, rybu s neuvěřitelně protáhlou a špičatou hlavou, která je příbuzná mořskému koníkovi. No a od té doby tahám jen jediný druh – nenasytnou a otravnou „spotty“, velmi podobnou našemu okounovi s ostrou hřbetní ploutví. Dnes mají rybky štěstí, řídíme se pravidlem chyť a pusť, ale příště se lépe vybavím, a ryby třeste se! Po romantickém obědě, ukuchtěném z konzerv na plynovém vařiči na pláži vyrážíme obdivovat západ slunce z vrcholku sopky Mount Maunganui. Scenérie seshora je fantastická, ale jakmile sluníčko zaleze za obzor, zima nás rychle žene zpátky dolů a do auta.

IMG_20190618_114138  IMG_20190618_114720

Kamenitá pláž v Maketu

 

64676762_10213697293818304_850827042743123968_n  65303550_10213697293578298_7182773950005379072_n

Rybář roku pod Mount Maunganui

 

IMG_20190618_162346  IMG_20190618_164740

Kolem oveček až na vrcholek Mount sledovat západ slunce

 

24.6. Výlet kolem východního pobřeží startuje

Dlouho plánovaný výlet na nejvýchodnější část celého Nového Zélandu je tady a naloženým autem vyrážíme směr Napier. Po cestě dlouhé více než dvěstě kilometrů hledíme na obrovitánské zasněžené vrcholky hor národního parku Tongariro, které nám oznamují zahájení lyžařské sezóny v horách. Dnes ale hory míjíme a pokračujeme směrem k pobřeží. Napier je okouzlující městečko, vyhlášené svým „art deco“, a po zhlédnutí celého zálivu z Pefume point a velkého přístavu z vyhlídky Bluff Hill Lookout, se dál kocháme krásnou architekturou, výhledy na moře z proskleného mola a vychutnáváme celkovou atmosféru v místní kavárně. Za mírného deštíku se vydáváme ještě kousek jižněji přes Hastings na nádherný vrcholek v oblasti Tuki Tuki, a tím je Ta Mata Peak, ze kterého máme neuvěřitelně nádherný 360 stupňový rozhled po celé oblasti. Vracíme se zpátky přes Napier severně směr ubytování. Zimní počasí a západ slunce kolem páté večer moc nepřeje dlouhému cestování, ale i tak ještě po cestě stíháme vyskočit z auta a omrknout krásné vodopády při procházení Tangoio Falls Scenic Reserve Track. Už po cestě do naší chatičky na farmě, objednané přes AirBnB tušíme, že nás čeká speciální zážitek. Po půl hodinové cestě na vrcholky kopců, v krajině, kde jsou široko daleko kolem nás jen obří stáda ovcí a jinak ani živáčka, dorazíme za tmy do kouzelné osamělé chatky, kterou máme jen sami pro sebe. Obrovský otevřený krb, vyhřívané přikrývky v posteli, jídlo z konzervy a záplava DVD – skvělý večer.

 

25.6. Shine Falls, Wairoa, jeskyně Mangaone , Gisborne a Tolaga Bay

Po senzační snídani venku, s výhledem na ovečky a zelenkavé kopce kolem popojedeme na nedaleké vodopády Shine Falls. Po trase hustým lesem napínáme oči a snažíme se zahlédnout kiwi ptáčka v divoké přírodě, který se zde, jak nám cedulka napovídá, hojně vyskytuje. Dneska máme smůlu, z velké části, proto, že je kiwi noční zvíře, a tak se alespoň spokojíme s krásnými Shine Falls, měřící téměř šedesát metrů! Ze samotné jízdy zpátky z kopců do civilizace máme díky senzačním výhledům kolem taky pěkný zážitek. Po cestě před námi uskakují krávy, ovce a kozy ze silnice, a jen sem tam se kolem mihne domek s osamělými farmáři. Po další asi stovce kilometrů podél pobřeží začíná teprve pravý adrenalin. Průzkum jeskyní! Mangaone Caves Track je krátký strmý trek, opět mezi ovečkami a kravami, s pokladem na konci. Volně přístupnými jeskyněmi s dvěma delšími tunely a žebříčky. Po vstupu ihned chápeme, proč se doporučuje nošení ochranné helmy a čelovky. Chodbičky jsou místy tak úzké, že se dají prolézt pouze na 4x4. Ale zážitek parádní, kdy se člověk dostane sám do takových jeskyní, plných obřích stalaktitů a jiných útvarů a taky obřích pavouků, které jsem se snažila ignorovat. Jako dva čuníci, obalení bahnem ze dna jeskyně a celí bílí od toho, jak jsme se protahovali tunely, pokračujeme v cestě do Gisborne. Tohle město nás popravdě moc nenadchlo, a tak spíše jen projíždíme skrz a poté obdivujeme celý záliv Poverty Bay z hezké vyhlídky Titirangi Domain. Hurá, dalších šedesát kilometrů autem a konečně nás vítá Tolaga Bay, kde dnes máme spát. Sice za tmy, ale i tak se ještě procházíme po Tolaga Bay Wharf, historickém, neuvěřitelných 600 metrů dlouhém molu. Obří vlny tříštící se o skalnaté úseky, slunce mizící za obzorem a samotný fakt, že jsme půl kilometru na širém moři na konci mola bez zábradlí po tmě, dodávají nevěřitelnou, a taky trochu strašidelnou atmosféru. Zpátky na velmi starém hotelu (další den se od majitelky dozvídáme, že má kolem 130 let), který zdaleka nesplnil naše očekávání, rychle zbaštíme večeři „co auto dalo“ a příjemně unavení se zavrtáme do, jak jinak, než elektricky vyhřívaných dek.

 

 

--- zbytek se dopisuje průběžně dle času a nálady ;) ---