8.4. Pokus o zdolání Mount Ruapehu

Hurá, dva dny volna, to znamená jediné – jede se do hor! V brzkých ranních hodinách opouštíme plně naloženým a na spaní připraveným autem Rotoruu. Cíl je jasný, již jednou navštívený Tongariro National Park. Počasí jakš takš přeje, takže se po příjezdu do Taupa rozhodneme rovnou dojet na parkoviště pod nejvyšší horu pohoří Tongariro, kterou je skalnatá Mount Ruhapehu s bílými zasněženými vrcholky. Tedy rovnou – nesmím zapomenout oblíbenou kávičkovou zastávku a taky na místní tradiční hot pie, což je slaný koláč z listového těsta s náplní, na jakou si jen vzpomenete. Zdržíme se ještě v infocentru ve Whakapapa, abychom zjistili dnešní a zítřejší povětrnostní podmínky. Času už nám moc nezbývá, díky posunu času se stmívá již kolem šesté večer, ale přesto se vydáváme směrem k vrcholku. Trasa má mít pouze asi šest kilometrů, zato máme v těžkém terénu nastoupat asi sedumset výškových metrů. Stezka-nestezka je příšerná. Značení téměř nulové, takže správnou trasu víc tušíme, než vidíme a počasí se začíná zhoršovat. Místy se z chůze stává šplhání po čtyřech po obřích skalnatých balvanech. Na vrcholcích před námi začíná sněžit a za námi se tvoří hustá mlha, takže už ani nevidíme, kudy jsme sem vlastně přišli. Tak dneska horu určitě nezdoláme a po asi dvou kilometrech, které nám mimochodem v nehostinných podmínkách zabraly asi dvě hodiny, to otáčíme zpět na parkoviště. Mlhu naštěstí odfoukl vítr a lehký deštík, takže aspoň vidíme na cestu dopředu, ale i přes to jsme po cestě zpět asi třikrát sešli ze stezky, takže nechci vědět, jak bychom dopadli s mlhou. Deštík a vykukující sluníčko nám alespoň spravilo náladu nádhernou duhou mezi skalami.  Počasí se zase umoudřilo a ještě zbývá do setmění trocha času, tak lovíme na googlu GPS souřadnice a vydáváme se hledat jedno z míst natáčení Pána Prstenů, konkrétně místa, kde měl Frodo se Samem poprvé potkat Gluma, když se na ně plížil v noci shora ze skály. Po asi půlhodince chůze po krásně značené trase skalní štít skutečně nacházíme a za ním nádherný výhled do údolí mezi skalami s říčkou Whakapapanui Stream uprostřed. Tak jsme se dnes alespoň rozcvičili na zítřejší horu „H“ a teď rychle najít fleka na spaní. Vítězí low-costový kempu v National Parku Alpine Lodge s parkováním u hotelu, přičemž můžeme využít společnou kuchyň a společnou jídelnu a dokonce jsou k dispozici horké sprchy a záchody, takže za patnáct dolarů na osobu to je luxus. Akorát zima je už venku v noci v horách docela drsná, takže usínáme s čepicemi, zimními ponožkami a s hlavou pod peřinou.

 

9.4. Pokus o zdolání Mount Ngauruhoe

Ráno se budíme naspeedovaní a nahecovaní na dnešní jasný cíl – zdolat (i přes přísný zákaz…) Monut Ngauruhoe, aka Mount Doom (Hora Osudu) z Pána Prstenů. Jenom pod samotnou horu nás čeká několikakilometrová dřina po Devil´s Stairs (Ďáblovy Schody) a potom teprve výstup na sopku. Celá akce musí být rychlá, jelikož parkoviště na začátku treku Mangatepopo Car Park je omezeno na stání pouze na čtyři hodiny. Hodný pan hlídač nás naštěstí ujišťuje, že pokud se o hodinku zdržíme, nic se neděje, hlavně ať nespěcháme a nic se nám nestane. A začíná sprint po schodech, u kterého nám sekunduje vtipálek turista Holanďan, asi čtyřicátník, cestovatel jako my, a vzájemně si tak zpříjemňujeme cestu o životní příběhy. Při úpatí hory se ale loučíme a my se vydáváme na náročný úkol spolu s dalšími třemi mladými Němci, kteří se, když nás viděli, že rebelsky odbočujeme k hoře, neváhali přidat. No, jak bych to shrnula. Cedule dole před začátkem stoupání „Pozor nebezpeční úrazu, padající kamení“, nás měla odradit. Stoupání nebylo až tak náročné, sice se lezlo po čtyřech, ale zato nebezpečné. Detaily nebudu rozepisovat, ale asi dvěstě metrů pod vrcholem to otáčíme a se staženými zadky sbíháme, nebo spíše kloužeme po štěrku a ztvrdlé lávě dolů. Nestojí to za to!  Pokud si tohle bude někdy číst někdo, kdo výstup na vrchol sopky zvažuje, tak za mě – nestojí to za to. Hora za mě stejně vypadá líp zezdola, lepší rozhled máte z vedlejší o pár desítek metrů vyšší Mount Tongariro a nebudete ohrožovat život ani svůj, ani jiných. Po cestě zpátky neuvěřitelně svítí sluníčko a výhledy jsou fantastické. Schody dolů jsou, jak se dalo očekávat, horší než když se šly nahoru. Plni dojmů a nových zážitků vyrážíme zpět do Taupa vyráchat si nohy v jezeru a domů do Rotoruy zregenerovat svaly do hot pools. Před nastávajícímí pracovními dny to bude potřeba.