7.2. Tokio

Začíná závod s časem. Naše další letadlo směr Nový Zéland odlétá za nějakých dvanáct hodin, takže máme co dělat, abychom se stihli dopravit do centra Tokia a užít si trochu ze zdejší kultury. Rychle sháníme nějaké jeny (samozřejmě jsme nebyli připraveni) a při přepočítávání měny na letišti zjišťujeme, že označování této země, jako jedné z nejdražších na světě vůbec není na místě. Ceny spousty služeb a výrobků jsou tady mnohdy nižší než návštěva jiných evropských zemí, což je pro nás příjemné zjištění. Jde se na vlak, ve kterém jsme, jak si záhy všímáme, jediní Evropané. Považujeme to za úspěch, že k cestování využíváme stejnou dopravu jako místní obyvatelé a vyhneme se tak davům turistů. Vystupujeme ve čtvrti  Asakusa, s nejpopulárnějším buddhistickým chrámem ve městě a řadou obchůdku s místními suvenýry. Nejprve se kocháme výhledy na vysokánský Tokio Sky Tree (634 metrů vysoká věž) a poté pěšky brázdíme rušné ulice směrem k historické části s chrámy. Jsme fascinováni neuvěřitelným prolínáním původní kultury s moderní – na ulici vidíme nejmodernější nablýskaná auta a mezi nimi v sandálkách pobíhající rikšy, jak s naloženým vozíkem jednoho až dvou turistů za zády ne jdou, ale opravdu běží v hustém provozu mezi auty.

YIAC0822  IMG_20190207_145556 

Pod Tokio Sky Tree                                            

Rikša brázdící ulice

 

Na chodníku se sem tam míjíme s krásnými japonskými dívkami převlečenými za gejšy. Pravých gejš je v dnešní době bohužel málo, a pokud jsou, tak je určitě nepotkáte jen tak na ulici. Přicházíme k červené bráně Kaminarimon, zdobené obrovskými lampiony a kamennými démony Oni, kteří mají chrám Sensoji hlídat před nezvanými hosty a vstupujeme do nejživější části čtvrti. K posvátným stavbám proplouváme uličkou Nakamise-dóri, dlouhou asi 400 metrů a plnou malých stánečků s obchůdky. Velice těžko odoláváme lákavě vyhlížejícím suvenýrům a tradičním výrobkům, jako jsou kimona, vějíře, vyřezávané hřebeny, masky, origami, prapodivně vyhlížející hudební nástroje, všelijaké hračky a spousta dalších předmětů, o nichž nemáme ponětí, k čemu slouží. Ještě lákavější jsou ale místí japonské speciality, jejichž vůně se nese celou ulicí. Ze strachu z neznámého ale odoláváme :D Konečně vstupujeme do chrámového komplexu Sensoji. V prvních minutách jen stojíme, koukáme kolem sebe a s otevřenou pusou obdivujeme úžasnou architekturu. Po chvíli procházení se kolem neodolám a ochutnávám místní točenou zmrzlinu s jedovatě zelenou barvou, je totiž ze zeleného čaje Matcha Tea – doporučuji, byla výborná.

YIAC0859  IMG_20190207_145934

Ulička Nakamise plná nejrůznějších krámků

Moje nadšení z Matcha zmrzliny 

 

Ještě chvíli se motáme mezi chámy a poté se ztrácíme v jedné z vedlejších uliček najít něco dobrého k obědu. Pro mě jednoznačná volba, dala jsem si za cíl ochutnat tradiční japonský Raamen (bohatá nudlová polévka s masem, vejcem a spoustou dalších dobrot) a po chvíli pátrání už sedíme v zapadlém krámku a spolu s několika místními srkáme vynikající pokrm. Po cestě na vlak se ještě kocháme výhledem na řeku Sumida a její krásné nábřeží. Během jízdy na letiště vstřebáváme obrovské množství krásných zážitků, které jsme během několika hodin získali. Japonsko odjakživa patřilo k mým vysněným destinacím a musím uznat, že tahle krátká obhlídka hlavního metropole naprosto předčila má očekávání. Čas letí bleskurychle a za nedlouho nasedáme do letadla směr Auckland – naše cílové destinace.

IMG_20190207_145627  IMG_20190207_145952

Japonské dívky převlečené za gejšy před branou Kaminarimon

Five Storied Pagoda of Kan’ei-ji - pětipatrá pagoda chrámu Sensoji