21.2. Blue Springs Putaruru a neuvěřitelně modrá voda, příjezd do Rotorua a ubytování v Holdens Bay Parku

První spaní v autě neproběhlo úplně podle našich představ – probouzíme se totálně nevyspaní, rozlámaní a ještě více poštípaní komáry a muškami, protože jsme nestihli vyrobit moskytiéry do oken auta a ta nechali přes noc otevřená. Ráno nám alespoň spravují náladu kolem pobíhající ovce, husy a kačeny, které nám v honbě za něčím k snědku málem nalezou až do auta. Po vydatné snídani (zase tousty s arašídovým máslem a marmeládou) vyrážím směr Rotorua. Tady plánujeme strávit pár dní, omrknout místní nabídky práce, a když nic, tak pokračovat na některou z mnoha kiwi farem, kde budeme mít práci jistou (tam berou každýho, kdo má ruce a nohy). Po cestě autem omrkávám facebook, email…a co to vidím! Odpověď na můj životopis, a je to zrovna z Rotorua, konkrétně lázně Polynesian Spa na pozici masérky. A rovnou pozvánka na přijímací pohovor ve středu, tedy přesně za týden. Hned se nám cestuje o něco lépe. Po cestě stavíme v parku Blue Springs Putaruru a vydáváme se na několikakilometrový trek podél nádherně modrého potoka Putaruru. Tenhle tyrkysový pramen, nebo spíš malá říčka, je dokonale čistý a jeho voda vytváří zdroj pro pitnou vodu pro asi sedmdesát procent veškeré lahvové vody vyrobené na Zélandu. Koupání je tedy logicky zakázáno kvůli znečištění, a po pravdě řečeno, do jedenácti stupňové vody by se vám stejně zrovna moc nechtělo. Unešení nádherou kolem po pár hodinách pokračujeme do Rotoruy, shodou okolností k přímo před Polynesian Spa. Plánujeme zde přespat na free spotu (místo pro přenocování v autě zdarma) pro self-contained auta. Místa si vyhledáváme pomocí super aplikace Camper Mate, která nám ukáže všechna placená i zdarma místa ke spaní, jak jsou vybavená, kolik co stojí, a co je nejdůležitější, můžeme si přečíst recenze od ostatních cestovatelů, kteří zde již spali. Místo vypadá dobře, tak to jdeme zkusit. K našemu překvapení, a taky zklamání, bylo v době našeho příjezdu všech sedmnáct parkovacích míst obsazených. Rychle zjišťujeme další možnosti a rozhodujeme se pro placený kemp Holdens Bay Holiday Park s veškerým vybavením, sprchami, kuchyňkou, wifi a možností nabití elektroniky za patnáct dolarů na osobu, což není vůbec drahé. Večer ještě rychle kutíme moskytiéru do oken s nadějí, že se dnes vyspíme o trochu lépe.

IMG_20190221_191403  IMG_20190221_191439

Že je voda v Putaruru Blue Springs dokonale čistá, je vidět na první pohled

YIAC0152  IMG_20190221_191537

Voda je taky pěkně ledová, vyvěrá z několika set metrové hloubky a trvá několik desítek let, než se dostane na povrch

Kávička v Holdens Bay parku do našich dokonalých hrníčků

YIAC0113

A dneska je 21.2., takže kdo má narozeniny??? Není nad to, připravit si foto do zásoby několik dní předem a pak před sestrou zamachrovat v den narozenin skvělým přáním - všechno nej Anet :)

 

22.2. Kočičí kavárna Fancy Meow Cat Café Rotorua

Areál Holdens Bay je super, a tak si pospíme a vychutnáme vydatný brunch o několika chodech, protože nádobí se přece jen umývá líp v kuchyňce v parku, než v našem pidi dřezu se studenou vodou v autě, přičemž jeden umývá talířek a druhý pumpuje vodu. Na dnešek jsem přes slevový portál bookme koupila „vstupné“ do kočičí kavárny v Rotorua. Když už jsme byli v kočičí kavárně v USA, Maďarsku, Rakousku, Slovensku, tak přece musíme jít i tady. Koček je tu požehnaně, káva průměrná, takže odcházíme docela spokojení. Ještě si dáme krátkou procházku po centru města, proběhneme květnou zahradu a jedeme zpátky do kempu.Pobyt v Holdens Bay si hodláme protáhnout, a při rozhovoru s recepční se dozvídáme, že tady hledají pomocné síly na uklízení, zajišťování chodu kempu, hodil by se jim zrovna nějaký pár, a k tomu zajistí levné ubytování přímo v areálu. To nám zní fajn, tak hned na další den si domlouváme pohovor a schůzku s manažerem. Tak uvidíme, jak dopadneme. Pro jistotu to večer zapíjíme pořádnou dávkou novozélandského krabicového vína.

IMG_20190222_164511  IMG_20190222_164523

Koček je ve Fancy Meow Cat Café Raotorua osmnáct, takže o ně vlastně zakopáváte

IMG_20190224_093833  IMG_20190222_185659   

Zasloužený ranní brunch s čerstvou zeleninou od místních farmářů a večerní krabicová odměna (víno bylo výborný)

 

23.2. Procházka k Okere Falls a schůzka v Holdens Bay

Pracovní schůzka nás dnes čeká až večer, tak si to přes den ještě namíříme na sever jezera Rotorua, kde je kolem řeky Kaituna pěkný track vedoucí k vodopádům Okere Falls, a v divokých peřejích tu někteří odvážlivci řádí na raftech a kajacích. Trasa je nenáročná, vlastně docela krátká procházka s pěkným výhledem na řeku, malou jeskyňkou po trase a spoustou naučných cedulí. Na konci stezky se rozprostírá obrovský jez pod vodopádem, který je vyhlášeným místem na Zélandu pro lov pstruhů duhových. Proud pod vodopádem je opravdu silný, a my s hrůzou pozorujeme mladíka kaskadéra, který se rozhoupe z lana ve výšce asi deset metrů, skáče do peřejí, nechává se odnést proudem dál po řece, a po chvíli to stejné opakuje zase dokola. Díky bohu jsme nebyli svědky žádného neštěstí, ale moc tomu nechybělo. Varovné cedule kolem řeky ale napovídaly, že v této oblasti dochází k velkému počtu utonutí. Náš čas u vodopádu se nachyluje ke konci a míříme zpět do kempu na pohovor s manažerem. Mladík Logan se svojí přítelkyní si s námi chvíli povídají, popisují chod kempu a úkoly, které všichni zaměstnanci musejí zvládat, a provádí nás do všech míst celého areálu. Ke konci rozhovoru se dovídáme informaci, která nám trošku ubrala nadšení z možné práce – měli bychom garantovaných pouze třicet hodin týdně a za minimální mzdu, což by se ještě dalo zkousnout (minimálka je 16,5 NZD na hodinu, čili cca 193 CZK čistého), ale na to, že si chceme něco naspořit, je to málo hodin. Po nás ještě následuje pohovor s dalšími páry, které jsou na tom na první pohled lépe s angličtinou, takže si stejně moc šancí na úspěch nedáváme. Ale počkáme si na zítřejší ortel.

YIAC0162  YIAC0181

Výhledy na bohužel vykácené holé kopečky díky vysoké poptávce po dřevě a jeho masivního vývozu do zahraničí

Jeskyňka plná glow worms, které se ale rozzáří až v noci

YIAC0166  YIAC0180

Divoká řeka jako stvořená pro rafty

YIAC0173  YIAC0185

Tůňka plná obřích pstruhů, velké lákadlo pro rybáře muškaře

Ještě jednou skrz jeskyň a domů

 

24.2. Te Puke

Práce zatím nikde, v parku nás nechtějí, na ostatní životopisy se nám nikdo neozval. Co se dá dělat, jedeme si udělat výlet do Te Puke, nazývané také New Zealand kiwi fruit capital (hlavní město kiwi Nového Zélandu), které je v podstatě obklopené kiwi farmami a patří mezi světové jedničky v produkci tohoto zeleného ovoce. Máme ověřený kontakt na místního farmáře, abychom si nemuseli práci domlouvat přes kontraktora, ale šli přímo za majitelem sadu. Máme štěstí, že na pána hned narazíme, a předáváme mu životopisy a kontakt. Sbírat se začíná nejdříve v půlce března, spíše ale až ke konci. No co, tak kdyby nic jiného nevyšlo, tak máme jistotu tady. Sice to bude fuška, ale jak říká Koňas, aspoň budeme denně na čerstvém vzduchu.

IMG_20190320_091321  Výsledek obrázku pro te puke farma

Obří kiwi v Te Puke před jedním packhousem (továrna, kde se balí natrhané kiwi) od nejznámější společnosti Seeka

Kiwi se na farmách pěstuje podobně jako u nás vinná réva

A protože máme ještě celý den před sebou a počasí nám přeje, popojedeme ještě dál do námi známé a oblíbené Taurangy, a konečně se vydáváme nahoru na Mount Maunganui. Cesta tam i samotný vrcholek jsou…fascinující. Výhledy kolem úžasné, voda neuvěřitelně modrá, a tak nahoře trávíme poměrně dlouhou dobu zíráním po okolí a kocháním se téměř 360 stupňovým výhledem.

IMG_20190224_141545  IMG_20190224_141602

Ještě ani nejsme na vrcholu a už se nestačíme vynadívat kolem sebe

IMG_20190224_141523  YIAC0192

Výhledy na pláž, kde jsme se před několika dny koupali

Ostrov Matakana, který jsme taky navštívili, nyní vidíme z ptačí perspektivy

IMG_20190224_141703  YIAC0207

Krásné slunečné počasí se po pár okamžicích zvrtlo v zataženou oblohus dešťovými mraky, takže dolů jsme skoro běželi

 

25.2. Stinky Rotorua – Kuirau Park

Dnes hodláme poznat opravdovou Roturuu, tak, jak je přezdívaná mezi turisty – Stinky Rotorua (smradlavá Rotorua). Míříme do Kuirau Parku, kde je k vidění živá geotermální aktivita ve formě různých vřídel, horkých pramenů a kouřících puklin v zemi. Ihned při parkování poblíž parku chápeme, a na vlastní kůži cítíme, odkud se přezdívka města vzala. Zápach síry a všelijakých dalších plynů, které unikají ze země, a okolních vodních ploch se nese okolím a připomíná smrad po zkažených vejcích. Na pohled jsou kouřící a bublající jezírka a gejzíry fascinující, teplo na nohy od země příjemné, ale po tom zápachu se nám brzo začne motat hlava, a tak jen usedneme a prohříváme si nohy v jednom z veřejných bazénků. Znovu si projdeme centrum města, krásné místo jsme objevili na Lakefront Boardwalk, kde je nádherný výhled na jezero plné přidrzlých černých labutí, hus a stovek černých kachniček. Večer ještě ladíme detaily na autoě, doplňujeme zásoby a popíjíme oblíbenou kávičku z Bunningsu (jsou tam nejlevnější!).

 

IMG_20190227_095200  IMG_20190227_095628

Na pohled krásný, ale na čuch nepříjemný zážitek z Kuirau Parku

IMG_20190227_095449  IMG_20190227_095046

Vařící a bublající jezera, díky kterým nám bylo pěkně teploučko na nohy!

IMG_20190225_161920  IMG_20190226_150458

Procházka po městě až k Lakefront Boardwalk, kde nás pronásledovaly drzé černé labutě loudící lídlo

IMG_20190225_104811  IMG_20190312_184152

Náš tuning kuchyňky v autě, máme těch koček kolem sebe furt málo

A po práci relax v autíčku

 

26.2. Objevování Rotoruy a opět lezeme, kam nemáme a noční Redwoods Treewalk

Počasí je dnes luxusní, takže plánujeme výšlap kolem hory Mount Ngongotaha a projití zdejší naučné stezky, která vede hustými lesy až nahoru na kopec. Po příjezdu na parkoviště nás ale odrazuje cedule „pozor na zloděje“ a poblíž stojící velmi ošuntělé auto se dvěma podezřele vyhlížejícími sobami, které na něco čekají. Po krátkém rozmýšlení nehodláme nic riskovat, přece jen v autě schováváme veškeré věci, které tady s sebou máme a jedeme zpět do města, najít jinou alternativu (pozn. později jsme se doslechli, že tato oblast opravdu patří mezi ty nejméně bezpečné, co se krádeží týče). Parkujeme v centru na přehledném parkovišti u Rainbow Springs a vyrážíme pěšky pod Skyline, což je lanovka vedoucí asi do poloviny Mount Ngongotaha. Nahoře se kocháme úžasným výhledem na celé město i jezero a uznáváme, že ta Rotorua je vlastně moc pěkné město :) Pár selfíček s alpakami, které tu volně pobíhají, a jdeme dolů, a zjišťujeme, že jsme opět porušili nějaká pravidla, když nás po cestě místní zaměstnanci zastavili asi třikrát, jakože co tam děláme, že je tady vstup přísně zakázaný a jezdí se nahoru pouze lanovkou. No nic, tak jsme aspoň ušetřili za lanovku.

IMG_20190226_123137  IMG_20190226_123142

Město Rotorua jako na dlani z vrcholu lanovky Skyline

IMG_20190226_125257  IMG_20190226_125522

IMG_20190226_130134  IMG_20190226_123313

Snažíme se ochočit alpaky a kocháme se výhledy

Jako večerní program kráčíme po Redwoods Treewalk, což je nádherná, 600 metrů dlouhá stezka mezi více než sto let starými stromy, které jsou mezi sebou spojeny pomocí visutých mostů. Z výšky postupně šest až dvacet metrů nad zemí sledujeme noční oblohu, nasloucháme nočním symfoniím cvrčků a obdivujeme mezi stromy pověšené obrovské zářící lampióny, které měří více než dva metry na výšku. Hezčí závěr dne si neumíme představit.

IMG_20190227_155614  IMG_20190227_101503  IMG_20190227_160036

Obří lampiony rozvěšené po Redwoods Treewalk stezce a procházka po visutých mostech

 

27.2. Blue Lake a Green Lake Rotorua a pohovor v Polynesian Spa

Dnešek se nese ve znamení parna a velmi silného sluníčka. Vydáváme se na průzkum k přilehlým jezerům Blue Lake (Modré jezero) a Green Lake (Zelené jezero). Obě jsou opravdu nádherná s průzračně čistou vodou. Jelikož Zelené jezero je posvátné a patří Maorům, a tím pádem se ho normální smrtelník, jako jsme my, nesmí dotknout, volíme pro zchlazení a osvěžení Blue Lake. Později se dokonce dozvídáme, že uprostřed jezera leží malý ostrůvek o rozloze pár set metrů čtverečních, na nichž žijí Maorské rodiny a dokonce je tato rodina příbuzná se sestrami, u kterých budeme později bydlet v Rotorua! Voda je naprosto dokonalá a brouzdání po kolena kolem jejich břehů je nádherným balzámem na duši a zklidněním mysli, pro můj dnešní „velký“ pohovor v lázních Polynesian Spa, který mě večer čeká. Ještě stíháme menší procházku za jezery po trase Tarawera Trail směrem k dalšímu jezeru, Tarawera Lake.

YIAC0213  YIAC0220

Nádherně průzračná voda Blue Lake a krásné výhledy po stezce Tarawera Trail

Po pár kilometrech už ale pádíme zpátky do Holdens Bay kempu, rychlá sprcha, oživit slovíčka v oboru masáží a lázeňství, udělat ze sebe člověka a jde se na to! Musím říct, že pohovor šel docela pěkně, měla jsem z něj dobrý pocit a i manažerka Helena vypadala docela nadšeně při pohledu na můj životopis a roky zkušeností z oblasti fyzioterapie. Pak přišla praktická část pohovoru – hodinová masáž aplikovaná přímo na Helenu. Potila jsem krev a dala do toho vše, tak teď už nezbývá, než doufat v úspěch a čekat na email s konečným ortelem.

 

polynesian-spa

Tady že bych mohla pracovat? To by šlo, jedny z TOP 10 lázní na světě :)