15.4. Maorská vesnička Whakapapa a „pár“ Čechů v hospodě

Na dopolední program dneska nemusíme daleko. Přejíždíme do Maorské vesnice Whakarewarewa Village (tedy abych byla přesná, celý název je Te Whakarewarewatanga O Te Ope Taua A Wahiao), kterou máme spolu s termálním parkem Te Puia asi pět minut jízdy autem od našeho domu. Návštěva je zpoplatněná, má zahrnovat komentovanou prohlídku s průvodcem a pěvecké a taneční vystoupení Maorů v tradičních krojích a ukázku jejich bojového tance, Haku. Shodujeme se, že procházka po vesničce a spousta zajímavých informací o zvycích a tradicích Maorů nás nadchla. Už jenom z faktu, že tahle vesnička je jediná „opravdová žijící“ tady na Zélandu, což znamená, že zde lidé opravdu žijí ve svých domech a pouze dovolí turistům, aby je sem chodili okukovat, a není to jen na oko postavená turistická atrakce pro show za peníze. Každý den v pět odpoledne se tady brány zavřou, turistům je vstup zakázán a Maoři si zde poklidně žijí svůj společenský život. Jsme mile překvapeni, že na konci trasy jsme z vyhlídky mohli obdivovat soptící gejzíry z termálního parku Te Puia, sousedící s vesničkou. Gejzír vroucí vody, který zde tryská, může dosahovat výšky až čtyřiceti metrů! Dnes se mu ale asi nechce, a tak se musíme spokojit jenom s nějakými patnácti metry. Závěrečné vystoupení Maorů je skvělé! Celou dobu jejich zpěvu a tance mám husí kůži a při závěrečném bojovém Haku, který měl sloužit pro zastrašení nepřítele před bojem, opravdu pociťuji jeho sílu a energii a mám z nich fakt nahnáno. Celé představení je ale kouzelné a Maorská kultura ve mně zanechává silný dojem. Po show se ještě procházíme parkem kolem bublajících a kouřících jezírek a menších gejzírků a v místním bufetu zkoušíme listovou kapsu plněnou Hangi. Hangi je tradiční Maorské jídlo, připravované dušením na páře vycházející ze země, takže pro přípravu tohoto pokrmu stačí jídlo zavěsit do speciálních proutěných košů nad místa s největší geotermální aktivitou. Protože má Koňas po noční, jde si po příjezdu domů trochu schrupnout a já vyrážím s našima holkama Kylie a Bron a psem Axem na procházku do lesů Redwoods a přicházíme až na nádhernou vyhlídku na celé město. Po chvilce koukání si uvědomuji, že jsme sem vlastně jednou došli s Koníkem, ale z opačné strany. Večer sedáme do auta a jedeme směr Tauranga a těšíme se na posezení s Czech Kiwis, kteří tuhle akci pořádají pro všechny Čechy z okolí. Pivnice The Rising Tide je skvělá a ve společnosti asi čtyřiceti dalších Čechů se cpeme smaženými asijskými knedlíčky a ochutnáváme místní druhy piv. Po pár hodinách (a pár pivech...) jdeme přespat ke spolužačce Ivči, které jsme jako úplatek za nocleh donesli pořádnou dávku pečiva z Bakers Delight.

 

16.4. Kolem Mount Maunganui , největší vodopády severního ostrova a večerní kulinářský zážitek

Ráno ve slunné a krásné Tauranze. Moře!! Tak dlouho jsme ho už neviděli, a tak nasáváme plnými doušky příjemný slaný vzduch a užíváme si kochací procházku kolem Mount Maunganui. Zářivě modrá voda, nádherná příroda a šumící vlny nás nezklamaly a nakoply na naši další zastávku – největší vodopád severního ostrova na Zélandu – Wairere Falls. Voda zde padá z vrcholku vodopádu asi 153 metrů dolů. Celý trek má pouze přibližně čtyři kilometry, zato terém je dost těžký a pekelně strmý. Výstup nahoru nám trvá asi hodinu, ale to jsme trasu v podstatě skoro vyběhli přes všechny schodky, mostky, kluzké balvany a kořeny. První vyhlídka asi v polovině trasy nám nabídla neskutečný pohled na celý vodopád a my jej mohli obdivovat v celé jeho kráse ještě z poměrně velké vzdálenosti. Něco jiného to bylo na samém vrcholku vodopádu, kdy jsme se najednou octli jako v nějakém akčním filmu z Amazonského pralesa. Před námi líně tekoucí řeka, horizont a za ním několik set metrů hluboká propast s neuvěřitelným výhledem do údolí na celou oblast Waikato. Plni dojmů se vrháme na cestu zpátky, která nám po kluzkých kamenech a strmých sestupech zabírá skoro dvojnásobek času, co cesta nahoru. Na zpáteční cestě se občerstvujeme naší skvělou domácí kávičkou připravenou na vařiči v autě a ještě se naposledy pokocháme okolní krajinou před návratem „domů“ do Rotoruy. Rychle ze sebe udělat člověka a jde se na rande! Před námi je čtyřchodová večeře v indické restauraci Steam a my si plnými doušky vychutnáváme všechny ty skvělé kořeněné pokrmy, jejichž názvy ani nedokážeme vyslovit. Super závěr našich „days off“.