12.2. Příjezd do úchvatné Taurangy a děsné ubytování

Po asi čtyř hodinové cestě hrůzy v autobusu jsem i já, která má hrůzu z turbulencí v letadle, uznala, že tahle horská dráha na neuvěřitelně kopcovitém terénu byla mnohem horší. Chuť mi ale spravil pohled na sluncem zalitý záliv obklopující krásné přístavní město Tauranga. Na první pohled mě uchvátila, především díky vyhlídce na nádherný vrcholek, tyčící se nad divoké vlny oceánu, Mount Maunganui. Jak jinak, než kopeček sopečného původu. Po lehkém svlažení ve vodě se plni nadšení vydáváme do našeho ubytování, kde jsme se chtěli pozdržet na poměrně dlouhou dobu a najít si tady v Tauranze práci.

IMG_20190212_164910  IMG_20190212_163238

S kufry na chodníku se nedočkavě vrháme do zálivu Taurangy

Jaká nás však čekala studená sprcha, jsme ani jeden netušili. Ponaučení pro příště – vždy chtít vidět ubytování před tím, než budete souhlasit, že se do něj nastěhujete. Ani se mi nechce vrhat do popisu baráku, ve kterém jsme měli, mimo jiné s dalšími asi pěti až deseti osobami (netuším, kolik se jich tam vlastně pohybovalo), pobývat. Špína, prach, mastné podlahy a vlastně všechno kolem nás, ohromné skladiště krámů, kterými se člověk musel v některých místnostech doslova brodit, a k tomu…já zvířata miluju, ale jakmile mi postel smrdí kočičí močí a vylézají z ní švábi, jde láska stranou. Co teď večer, když narychlo nic jiného neseženeme. Na otočku do obchodu pro ocet a Savo, abychom alespoň v tom svým malým kamrlíku jednu noc vydrželi.

IMG_20190212_182139

Ve všem negativním hledej něco pozitivního - tohle roztomilé koťátko byla asi jediná pozitivní věc, kterou jsem v domě hrůzy našla.

 

13.2. Dvě přerostlé děti na Main Beach a procházka kolem Mount Maunganui

Dodnes si myslím, že jsme prokázali velkou míru statečnosti a odvahy, když jsme v tomhle ubytování hrůzy, jak jsme mu říkali, přečkali dokonce noci dvě. Zachránila nás pláž přímo pod Mount Maunganui, kde jsme v podstatě strávili celý den. Tolik času ve vodě, co jsme si užili skákáním do vln jako malé děti, snad nestrávili ani vlny brázdící surfaři kolem nás.

IMG_20190213_165804  IMG_20190213_224923

YIAC0058  YIAC0060

Main Beach pláž přímo pod horou Mount Maunganui (takovýma fotkama jsme provokovali rodinu a unámé v ČR, zatímco oni klepali kosu)

Vydovádění a řádně nasátí slanou vodou využíváme všudypřítomné veřejné sprchy zdarma hned u pláže a ještě v rychlosti procházíme asi hodinový trek kolem sopky. Kochací zastávky a cvakání foťáku jsou zde nutností co dvacet metrů. Výhled na širé moře, divoké vlny, které se rozrážejí o skalnaté útesy, všudypřítomní přidrzlí racci a majestátní vrcholek, tyčící se do výšky 232 metrů nad námi jsou pastvou pro oči a balzámem na duši.

IMG_20190213_225341  IMG_20190213_225431

YIAC0027  YIAC0023

Procházka kolem hory, nahoru jsme to dnes nestihli

 

14.2. Prohlídka auta a stěhování do jiného ubytka

Ráno doslova hážeme věci do kufrů a s poměrně velkou úlevou nasedáme do autobusu směrem nové ubytování přes Airbnb. Cestou se ještě zastavujeme na kávičku ve Starbucks – ani ne kvůli kávě, ale spíše vítáme wifi zdarma. Čeká nás taky prohlídka auta, které nás na internetu zaujalo, a tak si sjednáme na dnešek schůzku s maldým párem z Anglie. Setkání s Liamem a jeho přítelkyní Fay je kouzelné, hned si padneme do oka, sdělujeme zážitky z cestování a celkově ze života, a taky důkladně prohlížíme auto a zkoušíme si testovací jízdu v krásné Toyotě Voxy. Srovnání cena versus kvalita a naše nadšení z auta k tomu, a je rozhodnuto. Dneska dle českého kalendáře slaví svátek Gizela a k tomu všemu máme SPZ s písmeny KKG, což určitě není náhoda a znamená to Kajsa Koňas a Gizela :) Auto přislíbeno, další setkání dohodnuto a my se natěšení na nový přírůstek pro naše cestování stěhujeme do nového dočasného domova na Egmont Street v Tauranze.

IMG_20190214_143212  IMG_20190218_185654

Náš úprk z ubytování v Tauranze

Kuchyňka našeho nastávajícího auta

 

15.2., 16.2. a 17.2. Dva blázni na Interstate Highway a na ostrov Moturiki suchou nohou

Předpověď počasí pro dnešek ukazuje neskutečně teploty a bezvětří, a tak se vydáváme půjčenými koly směrem k pláži, svlažit se ve vlnách oceánu. Cesta je dle navigace cca deset kilometrů dlouhá a ukazuje nám trasu, dle jejího uvážení, vhodnou pro cyklisty. Jaké je však naše zděšení, když najedeme na Interstate Highway, tedy vysoce frekventovanou dálnici, a zjišťujeme, že se z ní nedá ani uhnout, ani otočit nebo někam sjet. No, tak máme aspoň další jedinečný zážitek, a to tuhle nebezpečnou několikakilometrovou jízdu plnou adrenalinu s kamiony.

IMG_20190215_140526  IMG_20190215_145654

Po několika kilometrech po dálnici v úmorném vedru se konečně dostáváme k pláži s výhledem na Mt. Maunganui

U Main Beach pod horou Maunganui, zaprášení od aut, ale spokojení, že jsme cestu přežili vcelku, objevujeme roztomile vyhlížející pojízdnou kavárničku s poměrně dlouhou frontou zákazníků, takže se necháváme zlákat na voňavé espresso, které jsme tady na Zélandu ještě nedostali. Konečně! Espresso, jaké splňuje náročné požadavky nás, kávičkářů expertů. Po lahodném zážitku procházíme z pláže směrem k ostrůvku Moturiki, který je od břehu vzdálen asi třicet metrů, takže při odlivu se na něj dá krásně přejít pěšky. Obdivujeme mohutné vlny tříštící skalnaté útesy a výhled na širý oceán. Pohled na krajinu je k nezaplacení. Další dva dny trávíme léčbou z úpalu v chládku domova s klimatizací, dalším smolením a úpravami životopisů a výletem autobusem na krytý plavecký bazén. Člověk by neřekl, jaký velký problém a nezvyk bude při plavání se otáčet na pravou stranu při obrátce po každém bazénu. Takže poučka, na Zélandu se nejen chodí a jezdí vlevo, ale i plave. Jo a také opět měníme lokaci pro bydlení, jdeme bydlet k místní paní na pár dní do podnájmu. Bydlení je super a bezvadný je také náš nový spolubydlící, zrzavý kocour Ninja.

YIAC0042  YIAC0046

Mňam kávička z roztomilé pojízdné kavárny hned na pláži

IMG_20190215_140511  IMG_20190217_155538

IMG_20190215_150229  IMG_20190215_145837

Neuvěřitelně modrá voda kolem ostrova Moturiki

IMG_20190328_115847  

Ninja Cat v našem novém ubytování

 

18.2 Gizela

Dneska je den D a jdeme si pro Gizelu! Přepis auta, jeho zaplacení, sjednání roční pojistky a technické nám zabírá téměř…hodinu. Žádné sáhodlouhé papírování, čekání a byrokracie, jako u nás. Stáváme se hrdými majiteli self-contained auta (*) a natěšení se vrháme do víru dopravy. Po několika mylných pokusech o najetí do protisměru doprava (chybami se člověk učí) si postupně zvykáme na místní předpisy a zastavujeme v nákupním centru, nažhaveni si auto vybavit všemi potřebnými doplňky. Lednička, nádobí, příbory, jídlo, voda a bůhví co ještě. Od této chvíle vlastně trávíme všechny volné chvilky dolaďováním našeho autíčka.

(*) self contained auto – „soběstačné auto“, uzpůsobené k životu v něm. V takovémto autě můžete na speciálně vyhrazených místech zdarma přes noc spát a kempovat. Aby auto dosáhlo této speciální novozélandské certifikace, musí splňovat několik požadavků, nezatěžovat životní prostředí a člověk by v něm měl být v podstatě nezávislý. Hlavní požadavky jsou dostatek pitné vody, dřez s tekoucí vodou, zásobník na vodu znečištěnou (žádné vypouštění ven nebo umývání nádobí v řece), chemické WC, něco na skladování odpadu a samozřejmě místo na spaní.

IMG_20190218_114903  Clipboard01

Tahkle se na Zélandu kupuje auto - smlouva napsaná na stojáka na kus vytrženého papíru z notýsku

Gizela, naše nová kámoška do deště a nepohody

 

19.2. Výlet lodí na ostrov Matakana, lehárko na pláži pod Mount Maunganui

Matakana Island je dvacet kilometrů dlouhý a tři kilometry široký ostrov v zálivu Taurangy, na dohled z Mount Maunganui. Je obýván pouze nějakými třemi stovkami Maorů. A tam se dneska vydáváme. Větší zážitek máme spíše ze samotného výletu lodí, kdy se kocháme výhledy na horu, písečné pláže a blankytně modrou vodu. Na druhé straně lodi je výhled diametrálně odlišný – obří parníky, výletní lodě, nákladní lodě se stovkami, možná tisíci kontejnery a nekonečnými hromadami stromů, připravených na vývoz do Asie. To je přístav Tauranga. Na ostrově se potloukáme po pláži, relaxujeme na houpačce a po pár hodinách nás opět vyzvedává naše loď, krátce zakrouží kolem přístavu a hotovo. Zbytek odpoledne si opět užíváme slunce, písku a vln na pláži.

YIAC0064  YIAC0105

Vyrážíme směr Matakana, plujeme kolem obří výletní lodi, která pojme několik tisíc cestujících

YIAC0068  YIAC0073

Loďka nás vysazuje na ostrově, tak snad se pro nás vrátí!

IMG_20190219_113515  YIAC0100 

Čas trávíme poflakováním po nekonečně dlouhé pláži a já návratem do dětských let na houpačce

IMG_20190217_155820  IMG_20190217_160147

Konečně si na pláži vyrábím svého prvního andělíčka v písku v životě